Příběh potkání

Den poté.

Po onom osudném dni, kdy se Chlapec zeptal dívky na osudovou otázku bylo krásně slunečno. Chlapec samým štěstím ani neusnul. Ale i tak byl ráno plný energie. Když se dívka probudila tak Chlapec seděl u stolu a když si všiml že dívka už vstala, vzal talíř a podal ho dívce. Dívka byla trochu vytočená že na ní chlapec nepočkal. Po chvilce se usmířili a Chlapec pořád koukal na dívku. Po chvilce to dívka nevydržela a řekla "Co je že se na mně tak díváš?" Chlapec jen s úsměvem odpověděl "Protože vidím smysl pro co žít." a objal dívku. Není krásnějšího pocitu než když objímáte někoho koho milujete a on vás obejme silněji. A chlapec jen tak z vtipu řekl "Tak ta pokojská se moc nemýlila." Dívka se usmála a s rudými tvářemi přikývla. Oběd chtěl uvařit Chlapec ale dívka ho nenechala protože Chlapec byl schopný si ublížit i při krájení chleba. Chlapcovy to ale nedalo a nervózně seděl u stolu. Bál se že by se dívce stane. Díky bohu nestalo. Dívka přinesla naprosto naprosto dokonalou a výtečnou rajskou omáčku. Ani se nedalo uvěřit že to zvládla udělat těmi jejími něžnými ručičkami. Byla to božská mana. Po skvělém obědě šli na procházku. Když se vrátily už se začalo stmívat. Šli si zabalit a přitom si užívaly poslední pohledy na noční Eiffelovku. Ráno bylo opět krásné. Chlapec se probudil společně a dívkou. Převlékli se a vyrazili zpátky na letiště. Dívka už se přestávala bát letadel a lítání. Bylo na ní ale znát že ne úplně. Asi uprostřed cesty oba dva usnuly. Dívka o něco dříve a byl to pocit který jen tak někdo nenahradí. Ten úžasný pocit když si dívka položila hlavu na Chlapcovo rameno. Vzbudili se asi minutu před přistáním. Když dorazili k dívčině domu dohodli se na jednom. Že o tom doma pomlčí. Svatba se konala až za týden v krásné přivřené přírodě na hranicích česka s Německem. Dívka byla ale nervózní již od té chvíle co se s Chlapcem rozloučila. Když odjížděli, z dívky a chlapce byl úplný uzlíček nervů. Ale ani jeden to nenechávali na sobě znát. A pokud vše dopadlo podle dohody tak dívka (stejně jako Chlapec ) nechala na stole papír otočený textem dolů. Dívka se s Chlapcem neviděla do obřadu. Ale nelitoval toho. Dívka zářila více než slunce. Byla naprosto nádherná a dokonalá. Měla na sobě krásné bílé šaty. Chlapec se cítil trochu trapně. Měl na sobě jen černé džíny, bílé tričko a černou košili. Vše proběhlo bez komplikací. Když dorazila dívka domů tak na ni byla matka trochu naštvaná řekla jí celim jménem a dodala  "Kde jsi zase byla?" Dívka se jen usmála a řekla "To příjmení už neplatí." "Jak to mám jako chápat?" řekla matka  poměrně rozčileně. Dívka jen ukázala na papír který ležel nedotčený na tom samém místě. "Svatební oznámení? A ty jsi mi to neřekla." Řekla udiveně matka dívky. "Oba dva jsme to udělali stejně. Chtěli jsme aby to bylo překvapení." Matka se dojetím rozplakala a objala ji. "Holčičko moje." řekla matka se slzami v očích a v dívčiném objetí. "Kdy se mi vůbec stěhuješ?" Pokračovala matka. "Mami jdi spát ano? Dnes jedná zpráva stačila." Řekla dívka s klidným hlasem a uložila matku do postele.