Příběh potkání

Volba

Chlapec s dívkou byly stále ještě ve Skotsku. Byly zde již týden a zdálo se jim to sotva jako jeden den. Jak dívce tak i Chlapcovy se zde velice líbilo. Ale Chlapec měl naplánované ještě jedno velké překvapení kterého se sám obával. Obával se že zkazí úplně vše a také že to bylo na něm pěkně vidět. Když si dívka všimla jeho nervozity a začala ho utěšovat. To chlapci vážně pomohlo. A pomohlo mu také to že dívka o ničem nevěděla. Ráno následujícího dne si začali balit. Dívka byla však udivená že jí chlapec řekl ať si zabalí na dva týdny. A pak jí to došlo. DALŠÍ MÍSTA! Modlila se aby to byl jen omyl. Chlapcovy však nic neřekla aby mu to případně nepřipomněla. Když dorazily zpět na letiště dívka byla opět vystrašena z letu. Ale Chlapec ji opět uklidnil a byla už klidná. Když vešli do letadla tak jim bylo řečeno že jejich místa jsou již obsazena. Ale nabídli jim dvě varianty. Mohli si vybrat mezi tím že si počkají na další letadlo nebo... mohly si nastoupit do 1. třídy ale bez obsluhy. Bez váhání vzali tu druhou variantu. Bylo tam vážně nádherně a nebýt okének tak to nevypadá ani jako v letadle. Cesta proběhla celkem rychle. Chlapec měl celou cestu strach ohledně jeho plánu. Měl strach že vše pokazí. Díky bohu dívka opět sladce spinkala tak ho neviděla a nemohla nic tušit. Samými obavami v kapse svíral malou krabičku. Snažil se tu krabičku neponičit a málem se mu to ani nepovedlo. Dívka se vzbudila až po přistání ale jen se udiveně dívala. Nebyly zpátky v Česku na letišti v Praze ale byly VE FRANCII! Pohle výhledu byly dokonce v Paříži. "A do...." pomyslela si dívka. "Nezapomněl." Dívka měla chuť chlapce zabít. Její povaha a zlaté srdíčko jí to ale nedovolilo. Ale už se neudržela a dala mu facku ale po tom co jí to došlo tak se mu hned omluvila. Přitom neměla za co. Pro Chlapce to bylo spíše pohlazení od její něžné ručky. Dívka si tentokrát krabičky všimla a její zvědavost jí nadala a musela se zeptat. "Ve správný čas se dozvíš co to je neboj. Ale teď to nechme plavat ano pokládku?" "Dobře tedy ale napínáš mou zvědavost." jen odpověděla dívka. Ale přes to vše nakonec zašli do restaurace na oběd. Když Chlapec platil tak dívka řekla jen "A já na co jsi měl ještě v Česku eura" a zasmála se. Její úsměv rozzářil celou restauraci že i slunce bylo vůči tomu jako tma. Ubytovaly se v hotelu s výhledem na Eiffelovku. Když byl už večer tak se Eiffelovka rozsvítila a zářila téměř až k nim do pokoje. Dívka dostala nápad že se půjdou projít. Byl to vážně skvělí nápad. Na cestu jim svítily staré plynové lampy. Procházely se uličkami Paříže s jemným popraškem sněhu. Stavily se v noční kavárně kde byly jen u jednoho Nescafé asi 30 minut. Sedli si naproti sobě a dívka položila ruce na před sebe a Chlapec neváhal ani chvilku a chytl ji za ně. Chlapcem projel nejhezčí a nejkrásnější pocit co kdy existoval a bude existovat. Tento pocit dodal Chlapcovy trochu odvahy aby udělal to co měl v plánu. sice nevěděl jestli mu to bude stačil ale byl rád i za to. Chlapec si říkal že to měl už udělat ale dívka řekla že je unavená a chce se jí spát. Tak si řekl že jí to řekne zítra že i počasí má být lepší a hlavně že snad se sebou do zítra něco udělá. Šli tedy zpět do jejich pokoje. Pokoj jim tlumeně osvětlovala plynová lampa kterou měly vedle okna a vytvářela romantickou atmosféru. Když dívka usnula tak Chlapec šel raději spát na gauč. Měl trochu dilema a obával se že kdyby se mu něco zdálo tak že by omylem dívce něco udělal. A to nechtěl udělat ani za cenu všeho živého (až na ni). Ráno se Chlapec vzbudil trochu dříve tak dívce udělal snídani a kávu. Dívka se vzbudila 5 minut po tom co bylo vše připraveno. Chlapec to vše dal na tác a přinesl to dívce. Ta mu poděkovala ale hned na to se zeptala "Proč jsi mne nevzbudil? Chtěla by jsem ti pomoct." "No když ty jsi tak sladce spinkala a chtěl jsem ti udělat překvapení." řekl Chlapec a pohladil ji po tváři. Den uplynul v celku klidně ale čím více se blížil večer tím více byl chlapec nervozní. 

Už nastal večer. Chlapcova nervozita dosáhla vrcholu ale na vnějšek to na něm nebylo moc vidět. Navrhl dívce noční procházku okolo Eiffelovky. Když dívka souhlasila Chlapec se nezmohl na nic více nežli na malý úsměv. Dívka to brala celkem v klidu tak se tedy šla připravit. Když už byly na odchodu Chlapec prohlásil že na něco zapomněl a že se musí vrátit. Dívka počkala před dveřmi apartmánu a to se Chlapcovy hodilo. Mohl  si skočit do koupelny k zrcadlu a profackovat se. Když už byl hotový tak už se jen opláchl a šel. Nic na něm nebylo vidět takže dívka o ničem netušila. Byl západ slunce když dorazily k Eiffelovce. Chvíli stáli beze slova dívaly na věž a západ slunce. Pak se Chlapec odhodlal  řekl "Víš jak jsi se ptala na tu krabičku?" "No...?" odpověděla udiveně dívka. "Nastal čas." hlas se mu vlnil nervozitou. "Děje se něco?" se jen dívka zeptala. "Ano děje..." jen odpověděl. "A copak? Z tvého hlasu se dá snadno poznat že to bude něco velkého." "Máš pravdu lásko..." "Tak už mne nenapínej! Co se děje?" položila dívka finální otázku. Chlapec udělal něco co by dívka nečekala ani ve snu. Poklekl na koleno, vytáhl z kapsy onu záhadnou krabičku, otevřel ji a obsah ukázal dívce. Byl tam zlatý prsten s velkým diamantem. "Vezmeš si mne?" zeptal se chlapec a i v té zimě bylo poznat že oba byly rudší nežli krev. Oboum se zatajil dech. Chlapec jen nehybně klečel a srdce mu tlouklo rychleji než rychlostí světla. Na dívce bylo vidět to samé. Dívka jen vykoktala "A-a-a-ano a-a-a teď s-s-e po-postav." Chlapec se tedy postavil a dívka se mu vrhla okolo krku. "Ano, ano, ano a ještě milionkrát ano." řekla mu v silném obětí. Oba dva se rozplakaly štěstím. Ani jeden se nezmohl na jedno jediné slovo. Došlo to jen do té fáze že oba seděli na lavičce a držely se ruce. Byl to ten nejkrásnější den  všech dob.

TO BE CONTINUED