Nevlastní bratr 2

2. kapitola

"Co by jsi chtěla radši zeptal se mě najednou Shawn."

"To je těžký, na pohlaví nezáleží, hlavně aby bylo zdravé, ale kdybych si mohla vybrat asi bych radši chlapečka."

"To já taky..." Vydechl Shawn. "vlastně mě to docela zaskočilo, že čekáme miminko, měli jsme kondom a když ne, dával jsem pozor. Nevěděl jsem, že jsem připravený na dítě, ale jak jsi mi to řekla na tátově oslavě něco mi říkalo, že tohle zvládneme, že to maličké se s námi bude mít dobře. Ještě bych se chtěl omluvit za to, co jsem ti řekl na té oslavě. Vím, že mě neomlouvá alkohol, ale přece jenom jsem už něco pil a prostě jsem nepřemýšlel. Omlouvám se Emily a slibuju, že už se to nebude opakovat a to miminko spolu zvládneme. Jsme na to dva ne?" Zaculil se Shawn a znovu mi pohladil bříško.

"Budeme muset, dám nám poslední šanci, ale už opravdu poslední. Jestli mi zase ublížíš skončil jsi a toho maličkého nikdy neuvidíš, tak si to pamatuj a už nic neříkej a radši mě po tak dlouhé době zase obejmi." Shawn neváhal ani minutu a objal mě, opatrně samozřejmě, aby něco neudělal tomu maličkému.

"Shawne, nechtěl by jsi tady se mnou bydlet?"

"To bych moc rád, ale..."

"Zapomeň na to Shawne." Znovu jsem ho objala.

"Dobře."

"Kde je vůbec Wonder?"

"Je u mě, chtěla by jsi ho?"

"Docela mi chybí."

"Dobře, tak já pro něj dojdu a přinesu si nějaké věci a ty třeba můžeš připravit večeři." Kývla jsem a políbila Shawna na bradu, protože jsem zrovna jinam nedosáhla. Proč je sakra tak vysokej?

"Jo a ohol se." Zasmála jsem se a zmizela v kuchyni.

Normálně bych se nechovala jako teď, ale já se nerozhoduju jen za sebe, ale už i za to miminko. Kdyby nebylo, už bych se se Shawnem dohromady nesnažila dát, ale takhle.. nechci aby to miminko nemělo tátu nebo by jsme si ho museli střídat a tak. Pokusím se zase Shawnovi věřit a všechno dát do pořádku.

Byla jsem líná na nějaké velké vaření, a tak jsem udělala jen řízek a brambory. Když jsem nandavala na talíře otevřely se dveře a v nich stáli rodiče.

"Ahoj." Pozdravili a já jim pozdrav opětovala.

"Proč jenom dva talíře, když jsme tři?" Zasmál se Connor.

"Nevěděla jsem, že přijdete."

"Tak pro koho teda?" Dveře se otevřely a stál v nich Shawn s kočičkou v ruce. Chlupáče hned položil na zem a pozdravil rodiče. Nebyli moc šťastní, že je to takhle, ale chápali mě, chápali to, že nechci, aby byl ten maličkej bez táty.

Teď jsme tu byli všichni. Mamka, Connor, Wonder, Shawn, já a to maličké. Jedna velká rodina.