Nevlastní bratr 2

7. kapitola

Ráno bylo pomalu jako každé jiné. Vzbudily mě sluneční paprsky. Nenávidím to, rád bych si pospal s zrovna mi do očí musí svítit sluníčko.

Opatrně jsem se otočil na druhý bok, abych byl k sluníčku zády, ale stejně jsem nemohl usnout. Vždycky když se jednou probudím, už nemůžu usnout. Jediné co mě tak nějak uklidňovalo bylo to, že Em vedle mě v klidu podřimovala. Opravdu to byl takový zklidňující pocit, když víte, že jsou oba v bezpečí.

Jen jsem tak ležel v posteli a nad vším přemýšlel. Ještě před pár měsíci jsem si nedokázal přestavit jiný život než ten, co jsem žil. Střídal jsem holky jako na běžícím pásu, nebylo pro mě nic jiného než sex. Viděl jsem holku a přesně jsem věděl, co chci. Jenomže pak.. přišla ona. Vím, že jsem ji několikrát ublížil a strašně toho lituji. Nevěděl jsem o čem je vztah a jak v tom chodit. Ona mě to naučila. Naučila mě opět milovat. Vím, že o tomhle přemýšlím dost často, ale já prostě musím. Jsem jí strašně vděčný za všechno, co pro mě udělala. Teď spolu čekáme miminko a prostě jsme konečně šťastní. I když s tím miminkem jsme možná mohli počkat. Zasmál jsem se vlastní myšlence a pohlédl na ni. Jsem rád, že ji mám.

"Děje se něco?" Zašeptala Em, která už se nejspíš probudila ani jsem si toho nevšiml.

"Jen jsem se zamyslel."

"Aha." Nechtěl jsem jí říkat, nad čím jsem přemýšlel, říkal jsem jí to už tolikrát..

"Mám pro tebe překvapení." Políbil jsem ji na tvář.

"A jaké?" Zvedl jsem se z postele, šel ke skříni a vytáhl první šátek, který jsem zahlédl.

"Pojď ke mně." Nevím, jestli to byl úplně dobrý nápad, ale takhle je to prostě takový jiný. Možná bude víc překvapená, má to prostě jiné kouzlo, když má zavázané oči. Zavázal jsem Em oči a vzal ji do náruče. Nepotřebuju, aby se mi po cestě přizabila.

"Odnesu tě tam a až řeknu, že už můžeš, sundáš si ten šátek. Dobře?"

"Dobře."

Vyšel jsem z ložnice a pokračoval chodbou až k pokoji, na kterém jsem včera tak dělal. Otevřel jsem dveře a ještě pořád cítil barvu. Budeme muset vyvětrat, protože to pěkně smrdí. Postavil jsem na zem mou princeznu a řekl jí, že si může sundat šátek.

Pohled Em

Sundala jsem si šátek a vyvalila oči.

Nevěřila jsem tomu, co jsem viděla. Bylo to kouzelný. Vymalované zdi a hotový nábytek. Jen ještě neměl své místo.

Otočila jsem se na Shawna, který se pyšně rozhlížel po pokoji, nedivím se, že byl na sebe pyšný, protože i já na něj byla pyšná.

"Je to kouzelný." Zašeptala jsem směrem k němu.

"Musíme to dodělat." Zamyslel se.

"To by jsme možná mohli." Usmála jsem se.

"Pojď se najíst a pak to doděláme." Jo, to byl dobrý nápad. Nejdřív se najíst a pak pracovat. Nemůžu tahat moc těžké věci, takže to udělá Shawn a spolu se domluvíme, co kam půjde.

Nevěřila jsem, že by byl schopný tohle udělat sám. Překvapil mě. Změnil se a je úplně dokonalej. Je to přesně takový chlap, kterého jsem vždycky chtěla. Přesně takový chlap, po kterém touží každá holka.

Seděli jsme spolu u stolu a cpali se kuličkami s mlékem.

"Jsem na tebe strašně moc pyšná. Miluju tě." Promluvila jsem po pár minutách ticha.

"Děkuju, moc si toho vážím. Jsem tak šťastný, že tě mám. Miluju tě, miluju vás oba."