Nevlastní bratr 2

9. kapitola

"Já budu mít bráchu." Vydechla jsem.

"Třeba to bude holka." Zasmála se mamka. Snažila se nám všem ulehčit situaci, ve které právě jsme.

"Už jsi jednoho bráchu měla." Ozval se Shawn.

"Ty buď zticha. Už dávno nejsi brácha."

"Ale byl jsem, vlastně pořád jsem, ale prakticky nejsme příbuzní, takže vůbec nevadí, že jsme spolu." Culil se, ale mně to teď vtipné nepřišlo.

Bylo mi tak nějak divně. Mamka čeká miminko a přitom bude i babička. Jsem těhotná a ona je těhotná taky. Nedokážu to pobrat, musím být chvíli sama.

Zvedla jsem se od stolu a odešla pryč. Slyšela jsem, jak si něco šeptali, ale už jsem je přestávala vnímat. Potřebovala jsem se s tím srovnat. Já budu mít sourozence a přitom budu sama matkou. Byla to jediná věc, kterou jsem teď měla v hlavě.

Byla jsem v pokoji a ležela jsem na posteli. Sledovala jsem strop. Nikdy jsem si nevšimla, že je tam malá prasklinka, až teď. Slyšela jsem klepání na dveře. Chtěla jsem být sama, ať je to kdo je to, nikoho tu nechci.

"Běžte pryč." Zavrčela jsem směrem ke dveřím.

"Emily, rád bych s tebou mluvil." Slyšela jsem Connora hlas. Posadila jsem se a věnovala mu pohled.

"Em, já vím, že je to těžký. Není to lehký ani pro mě a pro mamku, ale stalo se. Milujeme se a prostě chceme mít miminko i spolu. Neříkám, že tebe nemám rád nebo že mamka nemá ráda Shawna, ale prostě jsme chtěli i společné dítě. Zkus nás pochopit."

"Vždyť já vás chápu, jenom.."

"Jenom co?" Zeptal se.

"Mamka čeká miminko a zároveň bude za pár měsíců i babičkou. Přijde mi divný být těhotná, když je těhotná i mamka."

"Já vím, je to divný, ale prostě to tak je. Zkus to přijmout. Má to i nějaký výhody. Tvoje miminko nebude samo, bude mít odmalička kamaráda, budete se moct půjčovat hračky, oblečení. Budou rovnou dvě miminka v rodině."

"Děkuju, děkuju, že jsi přišel a tohle mi řekl." Měl pravdu, budeme se moct půjčovat věci, moje dítě nebude samo a bude to prostě skvělý. Divný, ale skvělý. Zvedla jsem se z postele a Connora objala. Šli jsme spolu za mamkou a Shawnem, taky to pro ně nebyla lehká situace.

Přišla jsem dolů a zamířila si to rovnou k Shawnovi. Posadila jsem se mu na klín a políbila jsem ho. Chytil mě za ruku a zadíval se mi do očí.

"Všechno dobrý?" Zašeptal.

"Ano." Odpověděla jsem mu.

Seděli jsme v kuchyni a povídali si o tom, co bude dál. Najednou jsme nebyli čtyři, ale bylo nás šest, je to šílený. Zjistila jsem, že mamka má termín jen dva týdny po mně, to znamená, že nám to hodně dlouho tají nebo to možná jen nevěděla, nevím.

"Zvládneme to." Promluvil Connor.

"Jo, to si teda piš, že to zvládneme." Vykřikl Shawn.

"Nepřijde ti miláčku, že nějak často křičíš?"

"Promiň." Zasmál se.

"Chci vás vidět, až budete u porodu vy hrdinové." Zasmála se mamka. Vlastně jsme se smáli úplně všichni.