Nevlastní bratr 2

11. kapitola

Přišla jsem domů docela pozdě. Mamka se pořád na něco ptala ať už kvůli té dovolené nebo kvůli těhotenství. Strávila jsem tam skoro celý den. Možná jsem doufala, že přijde i Shawn až bude mít hotovo, ten si mezi tím doma v klidu podřimoval.

Domluvila jsem si s Connorem odvoz na letiště. Musel kvůli nám zrušit nějaké schůzky, ale to se snad nezblázní. Vím, že máme odletět někdy v deset ráno, máme tam být v osm, to znamená, že budu vstávat už tak v šest, abych se stihla připravit.

Viděla jsem Shawna, jak si v klidu oddychuje a taky mě docela přepadla únava. Dala jsem si sprchu, připravila si oblečení na zítra a zalezla si k němu do postele. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jak bude zítřejší ráno jeden velký chaos a nakonec jsem usnula v jeho objetí.

***

"Vstáváme Šípková Růženko." Zašeptal mi do ucha Shawn a poté mě něžně políbil.

"Kolik je hodin?" Zabručela jsem unaveně a snažila se otočit na druhý bok.

"Za pět minut sedm." Broukl už skoro pro sebe.

"Cože?" Vyletěla jsem z postele a pak jsem si vzpomněla, že jsem si zapomněla nastavit budík. Já jsem ale blbá.

Rychle jsem doběhla do koupelny, učesala si vlasy, namalovala se, zabalila si líčení s sebou, došla si na záchod a rychle běžela do koupelny.

Měla jsem strašný hlad. Přišla jsem do kuchyně, kde už Shawn připravoval vajíčka. Lítali jsme z jednoho místa na druhé, navzájem si překáželi a prostě strašný chaos, přesně jako jsem si to představovala včera večer.

Nasnídali jsme se, umyli nádobí a všechno uklidili na své místo. Nesnáším, když někam jedu a nechám doma bordel.

V ložnici jsem připravila Shawnovi oblečení, do kterého se následně převlékal. Nevěděla jsem, jestli to dělá schválně, ale všechno mu strašně trvalo.

"Pohni si." Zavrčela jsem na něj. Mezi tím už jsem si dávala do kabelky pasy a letenky, které jsme si ještě včera vytiskli. Vzala jsem si ještě klíče, mobil, peněženku a takové ty drobnosti a byla jsem hotová.

"Můžeme už jít?" Byla jsem už fakt nervózní a Shawn pořád nikam nepospíchal.

"No jo, ještě si vezmu boty, vezmu kufr a jdu. Můžeš počkat dole u auta."

Šla jsem tedy k autu, kde jsem nemusela čekat zas tak dlouho. Asi po pěti minutách jsem viděla Connora a Shawna, jak vycházejí ze dveří a táhnou za sebou velký kufr.

Z domova jsme vyrazili asi za pět minut osm. Ještě, že jsme měli letiště poměrně kousek. Za 15 minut už jsme stáli před velkou, osvícenou budovou. Všude kolem byl velký ramus, všichni pobíhali z místa na místo a nevěděli kam mají jít. Já už začala být docela v klidu. Rozloučila jsem se s Connorem a ruku v ruce s Shawnem jsme vyrazili do té budovy plné lidí.

Od naší vysněné dovolené nás dělí už jen pár hodin strávených v letadle.