Nevlastní bratr 2

10. kapitola

*o dva týdny později*

Už jsou to dva týdny, co nám mamka řekla, že je těhotná. Všichni jsme nějak překonali ten prvotní šok a teď už je všechno dobrý.

Včera jsem mluvila po telefonu s mamkou a říkala, že už jí bývá špatně, s tím já nemám ještě vůbec problémy, za což jsem moc ráda, protože se chystáme se Shawnem někam pryč. Do tepla. Jenom sami dva.

Shodou náhod jsme si dneska ráno povídali a té rodinné dovolené, kde jsme byli a oba jsme se tomu hrozně smáli. V tu dobu jsme ještě ani jeden nevěděli, co bude dál.

"Emily, pojď sem." Zahulákal Shawn přes celý byt. Poslední dobou mi často říká celým jménem a nijak ho nezkracuje, je to nezvyk.

Seděl na gauči v obýváku a na klíně měl notebook. Posadila jsem se vedle něj a zadívala se na obrazovku. Vykulila jsem oči.

"Líbí?" Zašeptal mi Shawn do ucha a skousl mi lalůček.

"Je to krásný." Vydechla jsem.

"Pojedeme?" Zasmál se.

"Kdy?" Doufala jsem, že to nebude hned. U něj je vždycky všechno možné.

"Zítra." Pořád se smál. To si dělá srandu.

"Ale.." políbil mě, protože věděl, že bych pořád jen mluvila a plašila.

"Neboj, stačí si zabalit jen pár věcí, pochybuju, že budeš chtít dělat i něco jiného, než se jen válet a pokud chceš, tak to klidně udělám." Mrkl na mě.

"Tak dobře a já to dojdu říct našim." Pořád jsem nějaká mimo. Přijde mi to jako sen. Sice jsme se domluvili, že někam pojedeme, ale nevěděla jsem, že to bude tak narychlo.

Pohled Shawna

Věděl jsem, že by Emily zbytečně vyváděla a plašila, tak jsem řekl, že zabalím a poslal jsem ji za našima.

Připravil jsem si kufr na postel a začal do něj skládat věci. Mně tričko, druhý, třetí, kraťasy, plavky, boxerky, balil jsem všechno, co mi přišlo pod ruku.

Emily jsem zabalil nějaká tílka, trička, kalhoty, kraťasy, sukně, šaty, plavky, prádlo.. asi se bude divit, ale nevadí, nějaký svetříky nebo co to je, moc tomu nerozumím, ale vím, že to nosí.

Zabalil jsem i nějaký opalovací krémy, kosmetiku, elektroniku no prostě všechno co mi přišlo důležitý.

Doufám, že zabalím všechno a že se Em nebude zlobit, když náhodou něco zapomenu.

Hotovo. Mám všechno, můžeme jet. Oddychl jsem si a plácl sebou na postel. Usnul jsem.