Nevlastní bratr 2

4. kapitola

Stojíme před nákupním centrem, kde chceme nakoupit nějaký nábytek do pokojíčku pro prcka.

"Shawne, pojď už." Shawn se zastavil před nějakým obchodem s oblečením a nemůžu ho odtud dostat, je jako holka. Oblíbil si nákupy a teď by nejradši nakupoval pořád.

"Můžeš už jít prosím tě? Ráda bych se dneska vrátila domů."

"No joo prosím tě, ale tak se pojď podívat, tohle tričko to mají snad jenom tady, to potřebuju." Na tohle nemám. Pokračovala jsem sama nákupním centrem až jsem došla k obchodu s nábytkem. Vzala jsem si vozík a poprosila nějakého zaměstnance, aby mi pomohl. Začala jsem vybírat postýlku, skříňky, koberec, velkou šatní skříň, nějaký stolek a doplňky, zbytek kdyžtak dokoupíme. Ten milý zaměstnanec vzal můj nákup k pokladně a já zaplatila, hodina a půl byla pryč a Shawn nikde. To si snad dělá srandu, kde pořád je? To jako vybírá to oblečení nebo co?

Za chvilku se objevil, měl asi tři plné tašky a koukal na mě s otevřenou pusou.

"No to snad nemyslíš vážně." Zvýšil hlas.
"To bych měla říkat spíš já tobě ne? Kde jsi jako byl? To jsi nakupoval oblečení? To nemyslíš vážně. Jako je to tvůj problém, nábytek jsem vybírala sama a ty jsi bohužel nemohl se mnou, takže pokud se ti nebude líbit, smůla. A neboj netahala jsem to sama. Pomohl mi nějaký moc milý zaměstnanec." Fakt mě naštval. Myslela jsem, že mi pomůže a on si mezi tím vybíral hadry. Já se fakt zblázním.

"Jaký milý zaměstnanec?"

"To jsi jako slyšel jen tohle? Nějaký chlap prosím tě a teď by jsi mi mohl pomoct." Vzala jsem od něj tašky s nákupem, on ode mne vozík s nábytkem a šli jsme k autu, kde jsme všechno nacpali do auta a vyrazili k domovu.

"Promiň." Omluvil se Shawn a sklopil hlavu. Políbila jsem ho na tvář a pohladila na rameni.

"Tak už jeď." Zasmál se na mě a vyrazili jsme k domovu.

"Kde jste byli tak dlouho?" Zeptala se mamka, když jsme dorazili.

"No prosím tě, tady můj miláček se zastavil u obchodu s oblečením, takže jsem šla nakupovat nábytek sama." Řekla jsem mamce.

"Musíš to hned všem říkat?" Zavrčel mi do ucha Shawn docela naštvaně. Otočila jsem se na něj, usmála se a políbila ho.

"Nemusím." Zašeptala jsem mu nazpět. Chytla ho za ruku a odvedla do ložnice.

"Chci vidět, co sis koupil, ukaž mi to prosím." Uculila jsem se.

Pohled Shawna

"Chci vidět, co sis koupil, ukaž mi to prosím." Tak krásně se na mě uculila. Vzal jsem si z tašky oblečení a vyndal ho na postel. Ano, uznávám, jsem jako malý kluk, ale pro sebe toho moc nemám, nakoupil jsem hlavně něco pro prcka. Nechtěl jsem dítě tak brzo, ale prostě přijde na svět, už jsem se s tím smířil a začínám se strašně těšit. Budu ho učit na kole a takové ty věci, budu se s ním bavit o holkách, ale hlavně nesmím dopustit, aby byl takový, jako jsem já. Změnil jsem se, teď mám Em a jsem ten nejšťastnější kluk na světě, brzy budu otcem a pořád tomu nemůžu uvěřit.

"Shawne, co je s tebou?" Trhl jsem sebou, zamyslel jsem se a Em moc nevnímal.

"Já, jenom jsem se zamyslel. Podávej mi ty věci a já ti je ukážu." Pomalu jsem si zkoušel věci, které mi Em podávala. Byly to jen nějaké tepláky, dvě trička a košile.

"Moc ti to sluší, ale stejně jsi nejkrásnější, když na sobě nic nemáš."

"Ale ale, ty se nezdáš, chybím ti viď."

"No to si piš." Ještě nějakou dobu jsem si zkoušel to oblečení a zlobil Em. Strašně mě to bavilo.

"Co je v těch dalších taškách?" Zeptala se opatrně.

"Tak se podívej prdelko." Mile a stydlivě se usmála a otevřela první tašku.

"Ježiš, to je tak krásný." Jak už jsem říkal, nakoupil jsem něco i tomu malému, nějaká trička, ponožky, tepláčky, plínky, dudlík, chrastítka, plýšaka, povlečení. Prostě se mi to líbilo, a tak jsem to koupil. Bylo to tak strašně malinké, do těch ponožek by se mi vešel maximálně jeden prst a ten prcek tam dá celou nožičku, bude tak strašně maličkej. Budu mít strach na něj sahat, co když mu něco udělám? Co když mu nějak ublížím? Mám strašný strach. Em to nikdy nepřiznám, ale bojím se, opravdu hodně. Pořád vypadám jako tvrďák, ale přitom. Opak je pravdou.