Mr. Stalker[POZASTAVENO]

2. Please, go away!

V minulé části:

Uslyším nějaký zvuk za mnou, instinktivně se otočím a zahlédnu v rohu siluetu muže.

Teď:
Silueta se ke mně začne pomalu přibližovat, nečekám ani minutu a vyběhnu směr východ.

Zatáhnu za kliku, ale pro mou smůlu to nejde. Zkusím naivně za ni znovu zabrat, jenže to končí jako první pokus. To mi mohlo dojít...

Mám dvě možnosti. Buď proběhnout kolem něj do zahrady nebo po schodech nahoru.

Radši tu druhou možnost, běžet do pokoje. Adrenalin mi proudí v žilách. Rozeběhnu se směrem k mému pokoji. Schody beru po dvou. Snaha nezakopnout a svalit se po schodech dolů k tomu psychopatovi, je hodně velká.

Třísknu dveřmi, abych si byla jistá, že se opravdu zavřely. Okamžitě je zamknu a něčím zabarikáduji.

Proč zrovna dnes musím být sama doma?

Posadím se na postel a v tichosti pozoruji dveře. Najednou se za sklem dveří mihl jeho stín. Okamžitě si vezmu telefon a rozkliknu zprávy s ním.

Me: Odejdi prosím!

Unknown number: Proč bych odcházel? Zrovna jsem přišel ;)

Me: Co ode mě chceš?

Unknown number: To ti neřeknu. Jen ti mohu říct, že jsem si tě vybral.

Me: Vybral?!

Me: Na co!?!

Me: A proč mě?!

Čekala jsem chvilku. Pořád neodpovídal. Vím, že si to přečetl a že je pořád v domě.

Me: Odpověz!

Dochází mi trpělivost.
,,Tak odpověz!'' křičím, protože vím, že mě uslyší.

,,Dělej! Proč sis mě vybral?! Proč mě sleduješ a lezeš mi do domu!? Vždyť jsi psychopat!" vůbec nevím, kde se ve mně bere ta odvaha. Křičet na kluka, který se mi dostal do domu a nevědět co od něj čekat.

Slyšela jsem rychlé kroky oddalující se od mého pokoje. Vyply se světla. Zase... Už to začíná být ohraný. Hlasité kroky se zase přibližují nazpět k mému pokoji.

Unknown number: Otevři.

Me: Ne.

Unknown number: Otevři, než se naštvu.

Me: Ne.

Unknown number: Otevři ty posraný dveře nebo je rozkopnu!

Malinkou chvilinku jsem zvažovala, že ty dveře otevřu. Ale to jsem hned zavrhla a napsala odpověď.

Me: Ne! Nejsem tak blbá.

S něčím rachtá v zámku. Hned mi dojde, že se snaží ty dveře otevřít.

Myslím si, že mu to moc dlouho trvat nebude. Proto rychle doběhnu k oknu, otevřu ho a začnu, co nejvíc křičet slovo pomoc. Mohlo mě napadnout něco lepšího, ale v té chvíli vás napadne jen ta nejujetější věc.

Sousedé rychle vyběhli k mému domu a stalker si dal rychle zpátečku. Pravděpodobně utekl zahradou. Sousedé mi klepali na dveře. Převyprávěla jsem jim, co se mi stalo, samozřejmě mi nevěří. Prý se mi to jen zdálo a prý jen vypadly pojistky. Nebyl to sen, ale realita. A vím, že tohle byl jen začátek.

Je tu další díl ^-^ Chtěly jsme vydat tuhle kapitolu až zítra, ale rozepsaly jsme se, takže už tu je dneska^-^ Začaly jsme z ostra, protože ty nudný začátky většinu lidí nudí :) ^-^ S Berry se ještě dohodneme, jak bude hlavní postava, takže Mia vypadat a když tak se pokusily najít co nejvíce podobající se holku :) :D ^^

Pro dnešek vše, mějte se ^-^

Sarah and Berry :*