Mr. Stalker[POZASTAVENO]

4. Pressent

V minulé části:

Vrátím se do pokoje a ohlédnu se na hodiny, které visí vedle dveří. Odvrátím pohled, ale hned ho přesunu nazpět, protože si všimnu papírku.

Další vzkaz...

Teď:

Na hodinách je přilepený papírek. Pomaličku k němu dojdu a vezmu ho do ruky...

Můžeš dělat, co chceš, ale stejně
si k tobě najdu
cestu :*

Nechápu to. Jak se mi dostal do domu, když bylo všude všechno zavřený.

Me: Jak?

My stalker: Co jak? Upřesni.

Me: Nedělej blbýho... Jak ses mi dostal do pokoje, když bylo zavřený okno.

My stalker: Vlezl jsem komínem, jako Santa Klaus.

Me: My nemáme komín... -_-

Me: Co jsi zač?

My stalker: Člověk ;)

Me: Řekni mi aspoň, jak se jmenuješ.

My stalker: Stalker ;)

Frustrovaně jsem odhodila telefon na postel a poté si na ni též lehla.

Začala jsem přemýšlet...

Proč si vybral mě?

Čím se liším od ostatních holek?

Co by udělat, kdyby se ke mně někdy dostal? A já doufám, že se to nikdy nestane.

Je psychicky v pohodě?

My Stalker: Nudíš se?

Me: Ne, přemýšlím.

My Stalker: Takže se nudíš...měl bych nápad, co bychom mohli podniknout ;)

Me: Opovaž se sem přijít!

My Stalker: Hups... Pozdě...

Me: Ksakru! Jak to děláš?!

My Stalker: Tajemnství ;)

Čekala jsem, něco jako kroky, zhasnutá světla nebo podobný věci, ale pořád nic. Psal přece, že tu je.

Byla jsem ticho, abych popřípadě slyšela nějaký zvuk. Nic jsem neslyšela.

Me: Tak jsi u mě doma, nebo ne?

My Stalker: Možná ano, možná ne.

My Stalker: Nevycházej z pokoje.

To ani v nejbližší době nemám v plánu.

Me: Proč?

My Stalker: Uvidíš...

Me: Mám se bát...?

My Stalker: Nemusíš.

Me: Půjdeš sem nahoru?

My Stalker: Nech se překvapit ;) napíšu ti, až se sem budeš moct jít kouknout.

Me: Dobře....

Lehnu si na postel a nervózně čekám. Kontroluji každý centimetr stropu. Zavřela jsem oči a přemýšlela nad tím, co se děje dole. Zamyslela jsem se nad tím, jak můj stalker vypadá.

Má hnědé vlasy nebo blonďaté?

Modré, hnědě, či zelené oči?

Je vysoký? Je svalnatý? Jak by vypadal bez trička?

Zatřepu hlavou a pozastavím se nad tím, na co jsem právě myslela.

Bože....

Nadskočím, když se vedle mě ozve oznámení nové zprávy.

My Stalker: Můžeš se jít podívat :)

Me: Jsi v domě?

My Stalker: Ne ;) Už jsem daleko :*

Oddechla jsem si. Najednou mě přepadl strach. Co když tam bude něco, co mi ublíží? Radši se ho zeptám.

Me: Ublíží mi něco dole? Bojím se tam jít...

My Stalker: Asi ne.

Nemůže odpovídat přesněji?!

Zhluboka se nadechnu a vyrazím vstříc neznámu.

Pomalu sejdu schody a nejdřív se podívám do kuchyně. Tam nic není, a tak projdu do obýváku. Když si uvědomím, co tu vlastně je, zastavím se. Jsem překvapená.

Wow....

Přede mnou se objeví - sice malá, za to krásně zabalená krabička ve fialovém papíru a světle modře zbarvenou mašličkou. Přistoupím blíž ke stolu, kde předmět leží a vezmu ji do ruky. Je to lehké. Maličko s tím u ucha zatřesu. Rozhlídnu se kolem sebe a s nádechem krabičku otevřu.

Naskytne se mi pohled na nádherný řetízek s malou sovičkou, jako přívěšek.

Kouzelný....

Krabičku zavřu a rozeběhnu se do pokoje.

Sednu si na postel a do ruky vezmu telefon.

Me: Děkuju.... Ta sovička je rozkošná.

My Stalker: Takže se ti líbí? :)

Me: Je nádherný, děkuju.

My Stalker: Nemáš zač, Mio.

Hiii guys,
dnešní kapitola je dlouhá.
Nejdřív ten dárek tam neměl být, ale Stalker měl slabou chvilku ^^" :D
Nahoře je Mia <3
Enjoy this chapter <3

Berry and Sarah