Mr. Stalker[POZASTAVENO]

5. Just kidding!

Probudil mě vyzvánějící mobil. Ospale se zvednu z postele, dojdu ke stolu a podívám se na telefon.

Neznámé číslo

Zkontroluju čas a zděsím se.

2:13

,,Haló?" promluvím ospale.

,,Mluvím s Miou Walker?" ozve se chraplavý mužský hlas.

,,Ano, to jsem já. Děje se něco? Kdo jste?" ptám se zvědavě.

,,Oh, omlouvám se. Jsem Owen Lockwood, jsem lékař na akutním příjmu. Je mi to líto, ale Vaši rodiče měli autonehodu."

Ruka mi okamžitě vystřelila k otevřeným ústům.

,,Cože?!" zašeptám.

,,Váš otec má vnitřní krvácení a právě je na operačním sále. Vaše matka na tom je líp. Pár odřenin, škrábanců a zlomená ruka." odříká mi jejich zranění.

,,Okamžitě jedu do nemocnice." vyletí ze mě. Položím telefon na stůl, natáhnu na sebe džíny a mikinu. Vyběhnu do chladné, temné noci. Nasednu do auta. Snažím se nastartovat, jenže to nejde.

Přes slzy si všimnu papíru na palubní desce.

Nevěř všemu, co ti kdo poví, zlato ;)

To si snad dělá srandu?!

Nasupeně třísknu dveřmi od auta a porozhlédnu se kolem. Vím, že tu je. Cítím to. Vrátím se nazpět do pokoje a napíšu mu.

Me: Ty jsi takovej ubožák!!

Neodepisuje. Koukám do zdi naproti sobě. Najednou se mi zamlží pohled a ucítím slzy, tvořící mokrou cestičku na mé tváři. Zhluboka dýchám. Nepomáhá to. Moje vzlyky naplňují ticho v místnosti.

Zvednu se k oknu a dívám se do temnoty před sebou. Nevydržím to, shodím v zápalu hněvu a beznaděje věci ze stolu, chytnu se za hlavu a dřepnu si. Třesu se. Někde v pozadí slyším můj vyzvánějící telefon.

Pohled stalkra:

Začala plakat. Její křehké tělo se třese pod návaly vzlyků. Přišla k oknu, mám na ní dokonalý výhled. Střetla se s mým pohledem. Nemůže mě přes černý závoj noci vidět. Shodila věci ze stolu a poté se skrčila, čímž mi znemožnila celkový pohled na ni. Vezmu telefon a zmáčknu její jméno. Netrpělivě čekám až to zvedne, jenže nic se neděje. Pořád slyším ten nepříjemný zvuk a ne její medový hlas.

Tohle jsem posral...

Pohled Mii:

Zaslechnu tiché otevírání dveří. Jenže to nevnímám, snažím se zastavit slzy a ztišit intenzivní vzlyky.

Konečně začnu vnímat, když uslyším chraplavý hlas.

,,Omlouvám se."

Zvednu hlavu a postřehnu siluetu stojící asi dva metry ode mě.

Ani jsem si nevšimla, že je zhasnuto.

Pořád se mi nedaří utišit můj pláč. Silueta se začne přibližovat. Zrak upřu na spadané věci vedle mě. Postava si ke mně klekne a obejme mě. Ztuhnu. Nemám sílu ho od sebe odstrčit. Tak si jen rezignovaně položím hlavu na jeho hrudník zahalený v měkké, voňavé mikině.

Konejšivě se se mnou pohupuje sem a tam. Můj dech se začne dostávat do normálu a mé víčka se zdají těžší a těžší. Osoba se se mnou v náruči zvedne a pomalu mě položí na postel. Přikryje mě dekou. Lehce mě políbí na čelo a tiše odejde.

Zavírám oči a nechávám se unést hlubokým spánkem.

Pohled třetí osoby:

Chlapec dívku uložil ke spánku a s polibkem na její čelo odešel. Cítil zvláštní pocit. Pocit, který neznal, a proto se mu nelíbil.

Tohle přehnal...

Věděl, že se stane něco podobného, ale nemyslel si, že to na ni bude mít takový dopad.

Výčitky svědomí...

Udělal i horší činy, ale výčitky svědomí neměl.

Když uplakané děvče měl u sebe, měl dobrý pocit, že ji může obejmout, ale zároveň ho užíralo svědomí.

Něco si uvědomil.
Pustil si ji k tělu. Zmařil tím všechny jeho plány. Takhle si to nepředstavoval.
Věděl to, ale nějak mu to nepřekáželo.

Měl pocit, že takhle je to správně, a že jde dobrou cestou...

Hiii guys :D
Nová kapča je tu ^^
Je sice taková - ze Stalkrova pohledu - hnusná (chápeme se :D)
Nechci říct, že se nám nelíbí, ale je to hnusnej prank -_- No fakt, koho by napadlo, že na někoho udělá prank, že jeho rodiče jsou v nemocnici, protože měli autonehodu? -_-" :D NÁS! :DD

Berry and Sarah