Mr. Stalker[POZASTAVENO]

11. I know it!

V této kapitole se bude míchat pohled Mii a Adama, so enjoy! :3

Ráno se probudím kolem osmé hodiny. Nemusela jsem se nějak přemlouvat, abych vstala. Dnes je totiž velký den.

Když vylezu z postele, vejdu do koupelny, kde udělám hygienu a potom se dojdu převléknout.

Ke snídani si vezmu jablko. Vrátím se do pokoje a vezmu si telefon. Přišlo mi, že jsem všechno sehrálo strašně rychle.

Me: Ahoj :)

Napsala jsem mu. Jo. Já to fakt udělala, sama od sebe.

Čekajíc na odpověď se opřu o zeď a hypnotizuji displej mobilu.

*****

Uběhly asi čtyři hodiny a on stále neodepsal.

,,Mio! Oběd!" zavolá na mě máma. Vyhoupnu se na nohy, seběhnu schody a vejdu do kuchyně.

,,Ahoj." pozdravím je, jelikož jsem je dnes ještě neviděla.

,,Ahoj, Mio." odpoví otec na můj pozdrav. Posadím se ke stolu.

Oběd nebyl nějak záživný, takže to přeskočíme a vrhneme se na tu zajímavější část dne...

Po obědě jsem si připravila věci do fitka.

Na postel hodím sportovní tašku a do ní naházím oblečení, pití a další věci.

Pohled Adama:

Druhý den od toho incidentu, jsem šel hned ráno do fitka. Vzbudil jsem se asi v devět a netrpělivě čekal na jedenáctou hodinu, abych mohl vyrazit. Jak už jsem jednou zmiňoval do posilky chodím, když si potřebuju vyčistit hlavu nebo jen tak. Ale dneska je ta první možnost.

Kolem půl jedenácté mi pípnutí messengeru oznámilo, že mám nepřečtenou zprávu. 

Mia: Ahoj :)

Napsala... Musíš to sakra dělat ještě horší, než to je?! Kričel jsem na ni uvnitř sebe. Rozhodl jsem se neodpovídat a radši vyrazit do posilovny.

Pohled Mii:

Právě stojím před sportovním centrem a modlím se k Bohu, aby tam byl.

S velkým nadechnutím a vydechnutím vejdu dovnitř. Lehce zamávám na kluka, který stojí u pultu a něco zapisuje do papírů. Usměje se na mě. Zamířím do šatny, kde se převléknu. Rozejdu se do tělocvičny, rozhlédnu se kolem, ale moje oči se zastaví jen na jedné osobě. Adam.

Nebudu na nic spěchat... Řeknu si v hlavě a pomalu rozpohybuji nohy směrem k němu.

,,Ahoj."

,,A-ahoj, Mio," vykoktá. ,,Nečekal bych tě tu... Teda, chtěl jsem říct, že jsem si myslel, že tu dnes nebudeš."

,,Psala jsem ti," usměji se. ,,No, a jak se máš, co život? Nějaká holka?" vyzvídám.

,,Um... Nic... Nic za-jímavýho." ušklíbne se.

,,A nějaká dívka, co by se ti třeba líbila? Nebo by bylo něco víc, třeba polibek?" zacházím stále hlouběji a hlouběji.

,,Heh? Nevím, o čem mluvíš. Žádná holka. Nic." začíná být nervózní.

,,Tak já ti to připomenu," zasyčím mu do ucha. ,,Zrovna včera jsi byl u mě doma a unesl si mou sestru k babičce. Potom si odjel někam do starýho, polorozpadlýho domu, kam jsem musela taky. A tam, zrovna na tom místě si mě políbil. Nejsem úplně blbá, Adame." řeknu rozhořčeně. Jeho jméno jsem vyslovila, jako by to bylo něco zakázaného. Bylo zvláštní ho mít na jazyku.

Pohled Adama:

Do prdele....

Když vyslovila moje jméno, ošil jsem se.

,,Nevím o čem to mluvíš. Večer jsem byl doma." odpověděl jsem lží.

,,Já ale neřekla, že se to stalo večer." vítězoslavně se usměje.

,,No, tak... Kdybych to byl já, což nejsem, udělal bych to večer." argumentuji.

,,Vím to! Vím, že ty jsi můj stalker!" zavrčí a odejde.

Tohle je v hajzlu. Musím pryč. Pryč z města. Daleko od ní.

Hi guyyys!
Tato kapitola je taková zamotaná :D nejdřív její pohled, jeho pohled, její pohled, jeho pohled.... Fuuuuha :D
No... Doufáme, že se chapter líbila, a že ji ohodnotíte hvězdičkou nebo komentem ^^

Berry and Sarah