Mr. Stalker[POZASTAVENO]

21. Diary

V minulé části:

Miina máma přijde blíže ke své dceři a zadívá se stejně na dívku jako před chvílí Adam.

Poté se naplno rozvzlyká. Manžel ženu obejme a spolu s ní pozoruje bezvládné tělo dívky.

Teď:

Pohled Mii:

,,Teď se zhluboka nadechněte, slečno," přikázal doktor. Udělala jsem jak chtěl, ale hned jsem ucítila bodavou bolest v mé pravé plíci. Mezitím mi muž přejížděl něčím kovovým na hrudníku.

Lékař si sundal sluchátka a vzdychl.
,,Nelepší se to, ani nehorší...vypadá, že si tu pobudete ještě dlouho a potom ještě doma, než se budete moct vrátit do normálního života."

Jen jsem přikývla a nazpátek si lehla do postele.
,,Kdybyste cokoliv potřebovala stačí zazvonit," usmál se na mě a následně opustil můj pokoj.

Dalších pár minut jsem se dívala sklesle do zdi. Asi se tu unudím k smrti.

Naštěstí přišla jedna sestřička, co si se mnou aspoň chvíli povídá.
Usmála jsem se na ni a pozdravila ji. Opětovala mi pozdrav a začala: ,,Včera tu za vámi byl nějaký kluk a rodina, když jste spala."

,,Prosím nevykejte mi, vždyť nejste ani o čtyři roky starší," zamračila jsem se na ni a trošku si poposedla nahoru.

Sestřička se zasmála a podala mi: ,,Alexandra."
,,Mia," potřásla jsem si s ní a čekala co řekne dalšího.

,,Tak jak ti je?" najednou změnila tón hlasu z bezstarostného na ustaraný.

,,Upřímně...jako kdyby mě převálcoval kombajn," zasmála jsem se a napila se hnusnýho nemocničního čaje, co chutná jak kdyby tam vymáchaly starý fusekle. Zašklebila jsem se a položila sklenici zpátky na stolek.
,,Ani se ti nevidím, doktoři se divili, že jsi vůbec přežila."

Pokrčila jsem rameny a zadívala se opět do bílé zdi naproti mně.
Po chvilce jsem se na ni zpátky podívala.

,,Jaký kluk tu byl?"

,,Nevím, představil se jako tvůj bratr."

Zamračila jsem se, já nemám bratra.

,,Děje se něco? Nebyl tvůj bratr, nebo nemáš bráchu?"
,,Ale jo, jo mám," falešně jsem se usmála a zapřemýšlela se.
,,Slečno?" ozvalo se ode dveří a já i Alex k nim stočily zrak.
,,Máte tady návštěvu."
Alex se zvedla z postele, na které doposud seděla a rozloučila se s tím, že za mnou přijde zase později.

Do místnosti vešel vysoký tmavovlasý kluk.

,,Nechám vás tady samotný, musím ještě něco vyřídit," také jako Alex před chvilkou opustila postarší paní nemocniční pokoj.

,,Kdo jsi?" zeptala jsem se narovinu cizince, co si odvážil vkročit do tohoto pokoje.
,,Na tom nezáleží, něco ti nesu," promluví sexy chraplákem a podá mi malou černou knížečku.
,,Co to je?" podivím se.
,,Přečti si to, tady máš telefonní číslo, když tak zavolej, když něčemu nebudeš rozumět," ušklíbl se a podal mi papírek s čísly. Pak se otočil na patě a bez jediného slova zmizel za dveřmi.

Otevřela jsem knížečku a první co na mě vykouklo byla fotka blonďaté holky, které mohlo být tak šestnáct. Pod fotkou bylo napsáno Samantha Black.

Otočila jsem stránku a začala číst.
16. srpna 2016

Někdo mě sleduje. Možná jsem jen paranoidní a něco si vsugerovala. Když jdu po ulici, mám pocit, jako kdyby šel někdo jenom pár kroků ode mě, jenže poté, co se otočím tam nikdo není. Děsí mě to, ale nikomu to říkat nebudu. Mysleli by si, že jsem blázen, ale já vím své. Někdo mě sleduje a já zjistím kdo to je.

Hned mi bylo jasné o kom psala. Ztěžka jsem polkla, když jsem si uvědomila, že mě potkávalo to samé. Nabrala jsem odvahu, zhluboka se nadechla, otočila stránku a začala číst další zápisek.

20.srpna 2016

Mám strach. Ta osoba mi začala psát. Posílá mi fotky, kde jsem já a něco dělám. Bojím se jít i do sprchy, nevím co mám dělat.

Nevím co na to říct. Žaludek mám jako na vodě. Snažím se zahnat myšlenku, že se té dívce stalo něco špatného. Určitě píše o někom jiným, než je můj stalker. Musí.

13.září 2016

Pořád dělá to samé. Píše děsivé zprávy, kterým vůbec nerozumím a k nim přidává další a další mé fotky. Začínám z toho pomalu šílet. Když to někomu chci ukázat, tak celá konverzace zmizí. Bojím se už i vyjít z domu.

Mé ruce se rozklepaly, srdce rozbušilo a kolem žaludku se mi začal tvořit zvláštní pocit.

Nadskočila jsem leknutím, když vedle mě zavibroval mobil. Strčila jsem deník pod polštář a vzala telefon do ruky.

Adam: Je mi to líto...

Ahojte ^^
Tak co myslíte? 😄 Kdo myslíte, že je Samantha? 😄 Snad se kapitola líbila a přeji hezký zbytek dne ^^

Lucy and Sarah :*