Jako ve snách jsem vylezla ze stodoly a po špičkách vklouzla zpátky do domu. Rodiče už naštěstí spali, takže jsem se bez problémů dostala do svého pokoje. Rychle jsem vyhrabala ze dna skříně svoji krosnu, kterou jsem teď v zimě už dlouho nepoužívala, a začala do ní zběsile cpát vše, co mi přišlo pod ruku. Pak jsem se ale zarazila a všechno to zase vyndala. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout a teprve pak jsem mohla pokračovat. Sedla jsem si ke stolu a rozsvítila lampičku. Pak jsem ji ale zase rychle zhasla, co kdyby se rodiče vzbudili...
Nasadila jsem si na hlavu čelovku a vzala si papír a tužku a začala psát seznam toho, co budu potřebovat. Takže, v první řadě nějaké jídlo a vodu, potom spacák, baterku, nůž... A co nějaké oblečení? Takže tak čtyři trička, jedno s dlouhým rukávem, jedno tílko, osmery ponožky, spodní prádlo... Mám si brát i doklady? Asi jo... Peněženka, mobil a pro jistotu i nabíječka, klíče-i když-no, asi je vezmu, co kdyby náhodou...
Nad seznamem jsem seděla asi půl hodiny a když mě už nic dalšího nenapadalo, začala jsem všechno balit do batohu. Jenže se tam všechno nevešlo a navíc jsem si uvědomila ještě několik zásadních věcí, na které jsem zapomněla. Znovu jsem si sedla ke stolu a začala v seznamu škrtat. Nakonec jsem si tedy do krosny zabalila dva bochníky chleba a tři litry vody, ešus, spacák, pláštěnku, dvě a dvě trička s krátkým a dlouhým rukávem, tílko, patery ponožky a dvoje teplé, dvoje legíny, rifle, nůž, spoustu sirek a zapalovač, nějaké noviny, dezinfekci a náplasti, všechny svoje úspory činící asi dva tisíce korun, peněženku se všemi doklady, které jsem našla; klíče, mobil a nabíječku, několik balíčků s papírovými kapesníčky a dva látkové. Nakonec jsem na krosnu připevnila karimatku a asi desetimetrové lano. Pak jsem se ještě rychle rozhlédla po pokoji a po krátkém zaváhání přibalila dvě tabulky čokolády. Rozhlédla jsem se ještě jednou, tentokrát naposledy. A pak... Oblečená do nepromokavých šusťáků a bundy, tří tlustých svetrů, teplých ponožek, vyzbrojená šálou, čepicí a rukavicemi, jsem vykročila do mrazivé únorové noci.
Opouštěla jsem své milující rodiče, abych našla ty pravé. Opouštěla jsem své sourozence, abych mohla mít opravdu vlastní. A opouštěla jsem svůj útulný domov, aby ho nahradil jiný...
ČTEŠ
Křížek u silnice
MaceraNina je dívka, jejíž rodiče kdysi dávno zemřeli při autonehodě. Žije v Rusku se svou pěstounskou rodinou a nic jí neschází. Když ale objeví dokument o svém předání do pěstounské péče, rozhodne se rodiče najít. Za každou cenu.
