Harsh ležel na studené střeše, nohu už skoro necítil a všude bylo čím dál tím víc krve. Držel se vší silou při smyslech, aby neupadl do komatu. V armádě si něco málo prožil, ale takovou fyzickou bolest ještě necítil. V duchu nadával a prosil, aby už bylo po všem. Crowbar ho držela za ruku a a druhou mu tlačila na ránu.
"Harshi, jsme tu!" zakřičel Steel, když doskakoval na střechu a hodil po Crowbar tašku s lékařskými potřebami.
Crowbar okamžitě vytáhla vodku a polila mu ránu, aby ji vydezinfikovala. Pak vytáhla pinzetu a snažila se prošťourat ke kulce. Harsh se kousal do ruky, aby nekřičel. Z očí mu tekly slzy proudem, příšerně to bolelo.
"Už to mám, vydrž ještě." Podívala se na něj smutnýma očima. Bolelo ji z toho u srdce. To poslední, co chtěla vidět, byl její bratr v nesnesitelných bolestech.
Pinzetu i s kulkou odhodila na zem, znovu mu ránu polila vodkou. Nakonec ji klasickým chirurgickým uzlem zašila ránu a naposled znovu polila vodkou. Alkohol sloužil jako lepší desinfekce, Crowbar věřila víc vodce, než sajrajtům, co kontroloři povolí prodávat. Harshovi se ulevilo, rána netekla, sice pořád bolela, ale měl ji zašitou a bez kulky ve svalu.
"Můžeš chodit?" zeptal se Steel, Harshe chytil pod rameno a děla mu oporu, aby se mohl postavit.
"Chodit zvládnu, ale skákat nemůžu."
"To nevadí, půjdeme normálně. Slezeme z baráku a půjdeme přes uličky domů. Není to zas tak daleko, pokud nebudeme nápadní, nemusí si nás všimnout. A kdyby náhodou..." Crowbar odkryla mikinu a poodhalila tak malou nenápadnou zbraň. Harsh se usmál, přece jen je něco naučil.
Steel pomocí paklíče odemkl dveře od střechy. Pak se vrátil pro Harshe, podepřel ho a pomohl mu dopajdat k výtahu. Všichni si nasadili kapuci na hlavu, aby je bylo obtížnější rozeznat. V tuhle dobu už nikdo venku nebyl, dokonce i kontroleři měli po pochůzce. Ale byla tu jistá pravděpodobnost, že někde na ně čekali, aby je mohli odchytit, protože moc dobře věděli, že je jeden z nich zraněný, což by mohlo oslabit celý tým.
U brány od čtvrti, kde stálo útočiště, už čekali Flex a Rust s nemocničním vozíkem. Naložili na něj Harshe a svižným krokem zmizeli zpátky do útočiště. K jejich překvapení po nich skutečně nikdo nešel, ale Harsh měl pocit, že je sleduje nějaký špeh od kontorlora.
"Harshi, jsem tak ráda, že jsi v pořádku." objala ho Blue.
"Mám pocit, že nás někdo cestou sledoval." řekl vážným hlasem a na všechny se podíval svým nejistým pohledem.
ČTEŠ
Harsh Generation
Khoa học viễn tưởngDokážete si představit žít ve světě, kde nesmíte mít vlastní názor? Kde si nesmíte vybrat, co budete nosit na sobě, poslouchat za hudbu, s kým se kamarádit, kam chodit na školu a kde pracovat? Svět ovládla absolutní diktatura a vše bylo řízenou...
