Harsh Generation

Základna Harsh Generation, 31. 3. ; 8:15

Po tom, co Harsh viděl zprávy, byl vytočený do maxima. Měl takový vztek na Steela a Skinny, jelikož byl přesvědčený o tom, že právničku Jane Waltersobou zabili ona dva při akci. ŽE to posrali, jak nejvíc mohli.

"Steele, okamžitě ke mně do pracovny!" zavrčel. Nechtěl křičet, aby zbytečně nevzbudil paniku mezi zbytkem skupiny.

"Řekl jsem, neudělejte žádnou píčovinu! A co uděláte vy? Zabijete Waltersovou?! Steele, já jsem ti věřil!" křičel.

"My to nebyli, Harshi!" odporoval Steel se zvýšeným hlasem. "V tom domě musel být někdo další, ale připsali to nám, protože jsem jediná skupina, co jde vidět. Harshi, jak dlouho jsme přátelé? Přece si nemyslíš, že bych tě podrazil. Já věřím tobě a ty bys měl věřit mně. Můžu ti odpřísáhnout, že tohle není naše práce."

Harsh se uklidnil. Věřil mu, znali se dost dlouho na to, aby mu v tomhle věřil. Jestli to nebyli oni, musel být v domě někdo další. Někdo trénovaný a hodně dobrý.

"Pamatuješ na vraždu Johna Bradleyho? Myslím si, že to udělal ten stejný člověk. Hádám, že jen tak nepřestane a půjde po stejných lidech jako my. To je ale dobrý znamení, nejsme sami, kdo chtějí zničit systém."

"Určitě nejsme sami, ve městě musí být další lidé, kteří chtějí to, co my, jen nemají odvahu dělat to, co děláme my. Musíme být opatrnější a všímat si, jestli na naších akcích nejsou i jiní lidé."

"Třeba nechtějí, abychom si jich všimli." pokrčil rameny Steel. "Možná chtějí jednat sami a v tichosti, jako asasíni. Nemůžeme si být jistí, jestli jde jen o jednoho člověk nebo o skupinu."

"Fajn, počkáme, co udělají jako další tah. Třeba se sami přihlásí. V první řadě bychom o tom měli říct ostatním."

"Opravdu jim to chceš říct? Nebude to pro ně zbytečný stresor?" Steel jemně pokrčil obočí. Nechtěl, aby vypadalo, že v tomhle s Harshem nesouhlasí, ale uvnitř si nebyl jistý, jestli je to zrovna nejlepší nápad.

"Žijeme ve stresu každý den, tohle zvládnou." mávl nad tím rukou Harsh. Měl pravdu, každý den žijí v pernamentním stresu a strachu z toho, že je kontroleři najdou, tohle bylo oproti tomu nic.

"Jak myslíš, ty jsi ve vedení."

"Oznam to skupině. Musí to vědět." stál si na svém Harsh. Nechtěl mít před ostatními žádné tajemství.

Otevřely se dveře od Harshovy pracovny, před kterou stála celá skupina a netrpělivě čekala na to, co z nich vypadne. Steelovi to přišlo úsměvné, vypadali jako fanoušci rockové skupiny čekající na podpis jejich idolů.

"Asi jste zaregistrovali, že Waltersovou někdo včera zabil. Skiny ani já jsme to neudělali a myslíme si,že je to práce někoho s výcvikem. Pravděpodobně je ve městě někdo, kdo má stejný cíl, ale straní se."

"Co to znamená pro nás? Jsme v ohrožení?" zeptala se Crowbar klidným hlasem.

"My nejsme v ohrožení, ale naše mise by být mohly. Hlavně buďte v klidu, budem dál dělat naši práci tak, jak jsme zvyklí. Mám naplánovanou další akci, takže by bylo fajn ji dnes večer probrat u stolu."

"Harshi, já si myslím, že je úplně zbytečné to nechávat na večer, pojďme to probrat teď." zašeptal Steel tak, aby to slyšel jen on. Harsh přikývl a pokynutím ruky k jídelnímu stolu naznačil, že se porada přesouvá na teď.

Skupina usedla na svá místa, Destiny vařila kávu a čaj a Destiny připravovala obložené chlebíčky. Tohle už pro ně byla taková klasika, u každé porady bylo jídlo a hrnek teplého nápoje, navozovalo to přátelskou a rodinnou atmosféru, kterou všichni potřebovali.

"Musíme sehnat dýmovnice, chci je rozházet po náměstí, možná i v ulicích, a udělat tak trochu zmatku. Napadlo mě že na konci města měl jeden týpek obchod, kde vytvářel věci pro lovce a na airsoft, takže by tam nějaké dýmovnice být mohly. Někoho z vás tam vyšleme."

"Mám lepší nápad. Jsem chemik, dýmovnice umím vyrobit, stačí, když mi seženete suroviny. Bude to rychlejší, jistější a mužů toho vyrobit hodně." Navrhla Skinny. Vůbec to nebyl špatný nápad, Harshovi i ostatním se zamlouval. Když měli v týmu chemika, museli jeho znalosti a schopnosti plně využít.

"Výborný nápad, Skinny. Co budeš potřebovat?"

"Dusičnan draselný, cukr, zápalky, vařič, bílý plášť, ochranné brýle, hrnec, nějaké misky, vařečku a prostory, kde to můžu míchat."

"To není problém. Večer půjdeme sehnat věci a ráno to můžeš namíchat."

Skinny se rozzářily oči. Už dlouho neměla možnost dělat to, co ji tak hrozně bavilo a co bylo náplní jejího života, dělat šílenou chemii. Než přišel systém kontrolerů, Skinny byla teprve rok ze školy a pracovala v laboratoři jedné z velkých firem vyrábějících lékařské potřeby. Nebylo to úplně to, co chtěl dělat, ale byla to chemie a to jí ke štěstí stačilo.

"Fajn, tak pokud nemáte co na jiného na srdci, tak máte volno." Harsh chvíli čekal, jestli se někdo neozve s návrhem, ale když všichni mlčeli, zvedl se od stolu a odešel tradičně do své pracovny.