The gathering storm || HP fan fiction [POZASTAVENO]

Slib

Ráno brunetku vzbudila nepříjemná bolest v zádech, načež si všimla, že ji stále spící mladík zezadu objímá. Dívka se mírně zamračila, protože včerejšek pro ní byla jedna velká slabá chvilka. Opatrně nadzvedla mladíkovu ruku a doufala, že ho nevzbudí. Opatrně vstala z postele.

S mírnými obavami vykoukla na chodbu, protože se bála, že by ji někdo mohl zahlédnout jak se krade z jeho ložnice, načež by si to špatně vyložil. Nikdo však k jejímu štěstí na chodbě nebyl. Tudíž urychleně zmizela ve svém pokoji.

Mladík se probudil o něco málo později než brunetka. K jeho překvapení se v pokoji nenacházela, takže musel chvíli přemýšlet, zda se mu o včerejší noci pouze nezdálo. Poté nad tím pouze mávl rukou a převalil se na druhý bok. Z postele ho museli vytáhnout jeho přátelé, kteří již byli nachystáni, že půjdou na snídani.

Rozespalýma očičkama si je prohlédl, přičemž jeho pohled ze zastavil na brunetce, jenž se dívala do země. Nervózně přešlápla na místě. Mladík se neochotně zvedl, všechny s pár "milými" slovy je vyprovodil, aby se mohl převléknout do uniformy.

Při snídani Sirius poznamenal, že Aiden vypadá strašně, protože jeho tváře byly propadlé, rýsovaly se mu kruhy pod očima a s velkým úsilím ospalé mrkal na ostatní. "Moc dobře jsem se nevyspal, protože jsem se nemohl hýbat."
"Co?.. To zní jako bys v té posteli nebyl sám." Pronesl pobaveně Sirius, kterého si s velkým obdivem prohlížel nejeden stůl. Aiden sklopil zrak, přičemž dál otráveně přežvykoval.
"Ty jsi tam vážně někoho měl! Kdo byla ta šťastná?!" Vychrlil ohromeně mladík s bouřkově šedýma očima, přičemž světlovlasý brunet pouze zavrtěl hlavou.
"Siriusi." Pronesla Nia prosebně k mladíkovi, lehce se dotkla jeho ruky. Tichošlápek odklonil svůj pohled ke své ruce, kterou překrývala drobná ručka brunetky. Povzdechl si, následně s rukou škubl a schoval ji pod stůl. Nia se na něj podívala se zmateným pohledem, ale černovlasý mladík pouze stáhl rty do úzké přímky, následně se prudce zvedl a odešel. Drobná dívka seděla s vytřeštěnýma očima, sledujíc mladíkovu mizející postavu. Nechápala co se právě odehrálo, ani co to do Siriuse vjelo. "Co s ním je?" Otázala se ostatních, ale ti pouze pokrčili rameny.

Snídaně byla více než vynikající, takže se vraceli do stanu spokojení. Aiden se sice nijak zvlášť nadšeně netvářil, ale aspoň k tomu měl důvod. Kymácel se vedle Náměsíčníka, takže svým vzhledem a chůzí spíš připomínal chodící mrtvolu.

Stan byl skoro vylidněný, protože havraspárští a mrzimorští studenti si chtěli užít volný den. Tudíž v něj přebýval pouze Sirius a profesor Křiklan, který stále od včerejšího večera pospával v malé učebně. Tichošlápek byl zamčený ve svém pokoji a vůbec nikoho nechtěl pustit dovnitř, ani Jamese. To se běžně nestávalo, takže s ním muselo být něco sakra v nepořádku. Po chvíli všichni své snahy dostat ho ven vzdali, načež měli v plánu se porozhlédnout po okolí. Byl krásný slunečný den, takže ho mínili využít.

Ještě než odešli, se brunetka naposledy pokusila černovlasého chlapce vytáhnout ze své ložnice. Ale mladík ji vždy odbil slovy, že nemá náladu nebo neodpovídal vůbec. Nakonec dívka vytáhla svou hůlku a pronesla zaklínadlo: "Alohomora." Zámek na dveřích cvakl a ona vklouzla do místnosti.

Mladík byl do půl těla svlečený, rozvalený na posteli s hlavou svěšenou přes její okraj. Dívka k němu přistoupila a sedla si na zem vedle něj. Tichošlápek na ní otočil svojí hlavu. Jeho pohled byl chladný, oči temné, plné vzteku.

"Co se děje?" Zeptala se opatrně, ale mladík protočil oči, což ji mírně vyprovokovalo. "Ty mi to neřekneš co?"
"Nechci se s tebou bavit... Ne teď." Procedil skrz zuby, načež otočil svou hlavu na druhý bok.
"Fajn buď si na mě naštvaný, ale aspoň bych chtěla vědět, co jsem udělala špatně." Mladík si povzdechl a obrátil se k ní nazpět, pokračoval už trochu mírnějším tónem.
"Pamatuješ si konec čtvrtého ročníku?" Dívka nejistě přikývla. "Řekl jsem ti, že tě mám rád víc, něž jen kamarádku. Vzpomínáš si co jsi mi na to řekla?"
"Že tě mám ráda taky, ale ne takhle. Navíc, že s kamarády si nezačínám." Pronesla mírně nakřáplým hlasem, protože se jí nelíbilo, kam se tato konverzace ubírá. "Co mi tím chceš naznačit?" Sirius nadzvedl jedno obočí. Poté se převalil na břicho, protože se mu začínala z toho nepřirozeného sklonu točit hlava.
"Když jsem se dneska Aidena ptal s kým v té posteli byl, ty ses dotkla mojí ruky a řekla jsi..." Do řeči mu však skočila brunetka.
"Siriusi." Připadala si, jako by jí někdo zajel rukou mezi žebra a snažil se jí vyrvat srdce.
"Přesně... Pak jsem si uvědomil, že jsi to byla ty. Nechtěla jsi to rozpitvávat. Znám tě v takovýchto situacích." Sirius začínal na dívku pomalu křičet. Nia se třásla po celém těle a snažila se potlačit slzu, které se jí drala do oka. "Líbala jsi ho?" Zeptal po chvilce odmlčení. Dívka se nadechla, protože mu nechtěla říct pravdu, ale byla si vědoma, že to z ní během chvilky vypáčí. "Tak líbala jsi ho?!" Vyštěkl po ní, ale to už se dívka neudržela. Malá slza jí sklouzla po tváři, Sirius ji s temným pohledem sledoval.
"On políbil mě. No a? O co ti k čertu jde?!"
"Jde mi o princip." V ten moment na Niu působil, že ji chce zastrašit.
"Cože? Já to asi nechápu." Celá zmatená se postavila, začala pochodovat sem a tam přes pokoj.
"Očividně..." Ironicky se uchechtl, načež sáhl po svojí košili, kterou si před tím sundal, aby se mohl obléct. Dívka se na něj nevěřícně podívala. "Jde mi o to, že se mnou si být nechtěla. Ale s Aidenem klidně chrápeš!"
"Já jsem s ním nespala." Pronesla oproti němu klidně.
"Tak proč jsi byla v jeho posteli? Aby ti řekl pohádku na dobrou noc?.. To ti nespolknu. Když se s někým líbáš, tak vedle něj nemůžeš jen tak ležet." Sirius ze začínal od vzteku třást z čehož měla modrooká dívka trochu strach, ale nedávala to na sobě znát.
"Nic to pro mě neznamenalo."
"No jasně, já jsem viděl, jak se na tebe ráno díval."
"Proč musíš všechny srovnávat se sebou? Já tady nejsem ta, která nedokáže udržet svůj poklopec zavřený, když se kolem mě mihne nějaká slepice s minisukní." V tu chvíli Tichošlápek vypadal jako vrah. Pomalým krokem se k ní přibližoval, nosní dírky roztažené, v očích mírný tik. Nia začala ustupovat, ale nakonec ji odřízly dveře. Sirius k ní došel a pěstí udeřil do stěny těsně vedle její hlavy.
"Má milá Sněženko, proč myslíš, že to dělám?" Siriusovy tmavé oči se přímo vpíjely do jejích, světle modrých. Dívka zavrtěla hlavou. "Jediný vztah, o který jsem stál. Ale ty jsi moje sympatie nesdílela... Chtěl jsem na tebe zapomenout a zase tě vnímat jen jako kamarádku. To se mi sice povedlo, ale za jako cenu."
"Takže teď se mi snažíš nakukat, že já můžu za to, že jsi sukničkář?!" Mladík naklonil hlavu na levý bok a mírně se pousmál. "A nenapadlo tě třeba, že jsem s tebou nechtěla být, protože jsem nechtěla zničit naše přátelství?"
"Ale s Aidenem by sis ho klidně zničila..." Tenhle rozhovor ji pomalu, ale jistě začínal unavovat.
"Nic to neznamenalo!.. A i kdyby to něco znamenalo a já ho ztratila, tak by to bolelo mnohem méně, než kdybych ztratila tebe, ty idiote." Další slza se prodrala na povrch, pomalu stékala, ale než stihla spadnout z okraje její čelisti, utřela ji do rukávu svého hábitu. Sirius se začal smát, ale nebyl to upřímný smích, byl ironický. "Ty mi nevěříš..." Mladík zavrtěl hlavou. "Vážně? Já, která tu vždy byla pro tebe. Ta, která ti nikdy nelhala... Co mám udělat, aby jsi mi věřil? Mám se začít vyhýbat Aidenovi? Nebo co? Řekni mi to." Zachraptěla a utřela další slzu.
"Třeba..." Pronesl nezaujatě, načež se na dívku ještě víc namáčkl. Ta měla pocit, jako by jí chtěl rozdrtit. Napětí v pokoji se dalo krájet a dívka nedokázala moc dlouho odolávat.
"Fajn! Já to udělám. Aby jsi viděl, co jsem pro tebe schopná." Následně ho odstrčila stranou a vyběhla z pokoje.

Sedmá část byla pro mě hodně ostrá D:
Původně jsem to chtěla napsat úplně jinak, ale dostala jsem se k tomuhle :D
Snad mě za to neukamenujete :D a stále se příběh líbí. :)