The gathering storm || HP fan fiction [POZASTAVENO]

Bolavé srdíčko

Brunetka, celá uslzená, padla na okraji lesa do lehce vlhké trávy. Zaujala polohu plodu, načež k ní konečně doběhl Aiden. Uřícený se opřel o jeden strom, aby se vydýchal a nakonec si přidřepl k dívce. I přesto, že již byla docela tma, šlo rozeznat zlomený výraz v jejím obličeji. Při měsíčním svitu se překrásně odrážely slzy, které jí lemovaly alabastrovou pokožku. A přes pláč si modrooká dívka stále zachovávala svůj půvab.

"Na to, jak jsi malá, utíkáš strašně rychle." Pronesl stále udýchaný mladík, ale tohle bylo přesně to poslední, co chtěla dívka slyšet. Svůj obličej schovala do trávy, přičemž její nářek muselo být slyšet snad až na zámku. Aiden si v duchu nadával, co opět vypustil z té svojí huby nevymáchané. Sedl si k brunetce, přičemž jí konejšivě hladil po délce ruky. Nia však nejevila žádné známky útěchy.

Mladík se k ní přišoupl jak nejvíc mohl, načež ji převalil na svůj klín jako hadrovou panenku. Takže mu hleděla do obličeje svýma napuchlýma, červenýma očima. Otřel jí slzy, které se valily jako potoky, pousmál se na ni. Ona však přivřela oči a po tvářích se jí opět skutálely další průsvitné perličky. Ty se následně mladík snažil znovu osušit, ale dívka jeho ruku sevřela, poté si ji přitáhla k sobě jako plyšové zvířátko. Konejšivě k ní promlouval a druhou rukou ji hladil po kaštanových vlasech.

Po chvíli, kdy ho mokrá tráva zábla na určitých partiích, uznal za vhodné, aby se zvedli oba dva. Vytáhl Niu na nohy a přivinul si ji k sobě. Brunetka, jakkoliv chtěla, nemohla pláč zastavit. Proto svůj obličej schovávala do chlapcova trička, které na sobě po chvíli mělo mokrý flek. "Ššš, to bude dobré." Zašeptal jí do ucha a obě ruce jí přiložil na tváře, aby se mu podívala do očí. "Řekni mi co stalo." Poprosil ji, přičemž jí něžně hladil špičkami palce na spáncích. Dívka ho chtěla obejmout, ale namísto toho se střetly jejich čela. Aspoň na moment se na jejím obličeji rozzářil malý úsměv.

"Přišel mi dopis z domova... Mám nemocnou babičku, její zdravotní stav se stále zhoršuje... Nedávají jí moc času."Povzdechla si smutně a olízla si spodní ret, načež sklopila zrak.
"To je mi moc líto, ale zkus na to nemyslet." Jeho obličej nabral na sklíčenosti, neboť podobnou situaci znal. Takže s modrookou stoprocentně soucítil.
"Jak to mám asi udělat?" Pronesla nakřáplým hlasem.
"Já bych věděl." Svýma rukama jí pomalu zajel do vlasů.

Dívka spokojeně zavřela oči, protože jí přišlo velice příjemné, když si někdo hrál s jejími vlasy. Byl to zvláštní okamžik. Sice to byl její kamarád, ale jakoby pociťovala motýlky v břiše. Podívala se na něj, v jeho očí tančily malé jiskřičky. Chvíli na sebe hleděli a potom přišel ten moment, kterého se brunetka obávala, ale zároveň po tom toužila. Mladík se k ní naklonil, načež jí velice něžně políbil. Jakoby se bál, že by se mohla rozplynout, kdyby jí políbil silněji.

Poté se s milým úsměvem od Nii odtáhl, protože byl zvědavý na její reakci. Dívka vypadala mírně zmateně. Obočí skoro až ve vlasech, načervenalé oči rozevřené dokořán a mírně pootevřená ústa. Nadechla se, přičemž vypadala, jako by chtěla něco říct, ale nic z nevyšlo. Mladík vymotal své prsty z jejích vlasů, načež jí je položil na ramena.

Dívka se konečně odhodlala něco říct. "Tohle nic neznamená, že ne?" Nad tímhle mladík pouze s křivým úsměvem zavrtěl hlavou. Brunetce se ulevilo, protože ještě tohle jí chybělo, ani si neuvědomila, že dopis ji už netrápil.

Když se vrátili do stanu, nikdo si neodpustil své konspirační teorie, co se asi venku odehrálo. I když měl James z velké části pravdu, ani jeden z dvojice nic neprozradil. To, co se stalo tam venku, tam taky musí zůstat.

Zbytek večera, než jim profesor nakázal, aby si šli lehnout, se bavili tím, že napodobovali Madame Garcii a její přízvuk. Nejlépe to šlo Siriusovi, který dokonce vypadal, jako ona dáma. Její vlasy byly uhlově černé, upravené do menšího drdolu. Tmavýma přívětivýma očima si měřila všechny osoby okolo a rty obtažené rudou rtěnkou roztažené v zářivém úsměvu. Její dnešní oděv z většiny tvořili bílé šaty, které připomínaly řeckou tógu. Takže všichni umírali smíchy, když Tichošlápek vyšel z koupelny, okolo sebe omotané prostěradlo, na puse napatlanou krvavou rtěnku, kterou měl obtisklou i na zubech. Pochodoval po pokoji s přiblblým úšklebkem. "Drrasí studenti, je mi cctí váss zde mít." Posílal jim polibky, pak se posadil Removi na klín a celého ho z legrace zlíbal. Takže Náměsíčník měl ve výsledku rudý, lepivý obličej, načež Sirius vypadal jako klaun.

Po večerce se všichni pomalu zvedli, mířili do svých pokojů. Pro mladíky bylo zvláštní bydlet každý sám, protože byli na sebe zvyklí. Než brunetka zmizela ve své ložnici, zastavil ji Aiden. "Kdyby sis chtěla promluvit, kdykoliv přijď. Jsem tu pro tebe." Usmál se, načež brunetka pokývla hlavou. Vešla do svého pokoje a zapadla do měkké postele. Stále dokola si přehrávala ten moment u lesa, ale moc dlouho jí to nevydrželo, protože po dnešním slzavém údolí byla víc než znavená.

Ze začátku to vypadalo na pokojný, pěkný sen, který postupem přerostl v děsivou noční můru. Probudila se do tmy, naprosto otřesená a zpocená. Potřebovala obejmout. Chvíli se rozmýšlela, zda to má udělat, protože jí to nepřišlo jako nejlepší nápad. Ale nakonec zvítězila úzkost, následně se dívka zvedla z postele, vytratila se na chodbu a opatrně vešla do pokoje vedle.

Aiden se celou dobu jen převaloval, ale když vešla do místnosti dívka, předstíral, že spí. Ani jemu to najednou nepřišlo, jako nejlepší nápad. Samozřejmě ji však nemohl poslat pryč, když se jí před tím nabídl. Brunetka docupitala k jeho posteli, kde si přidřepla. Takže měla obličej ve stejné úrovni jako on. V domnění, že spí mu mírně přejela svou rukou přes rameno. Mladík otevřel svoje světlé oči a vydal rádoby rozespalý zvuk. "Mohla bych tu chvíli zůstat?" Původně si chtěla promluvit, ale chlapec podle ní chtěl očividně spát, tudíž se chtěla jen na moment uchýlit do jeho společnosti. Aiden zamručel na znamení souhlasu a začal se zvedat z postele. "Kam jdeš?" Otázala se brunetka zmateně.
"Jdu si lehnout do křesla."
"Víš, že to nemusíš." Pronesla Nia a rukou ho připlácla zpět do postele. "Jenom se trochu pošoupni." Na krku cítila jeho horký dech, z čehož měla smíšené pocity a husinu po celém těle. Najednou jí potřeba obejmutí přešla. Rukou ho chtěla trochu odstrčit, protože na sebe byli velmi blízko nalepení, přičemž dívka nechtěla, aby se TO víckrát opakovalo. Naštěstí se mladík odsunul a ona mohla spokojeně spát.

Šestá část a stále mě to baví, což je zázrak :D protože většinou mě příběhy omrzí psát :C
Opět by mě zajímal jakýkoliv názor na průběh děje :D takže mi dejte vědět ;)
Snad se část líbí a těšíte se co bude dál :D
Pac a pusu pro všechny :D