The gathering storm || HP fan fiction [POZASTAVENO]

Drahý přítel

Ráno bylo pro mnohé studenty to nejhorší. Nikomu se nechtělo z vyhřátých postelí. Tmavé bouřkové mraky zahalily útroby hradu do strašidelných stínů. Tento fakt přidával tomuto dnu na ospalosti. Jedině prváci se hnali na snídani, aby nepřišli na svou první hodinu pozdě.

V dívčím pokoji panovalo ticho, které narušovaly pouze dešťové kapky, bubnující do okenních tabulek. Nia už nejméně hodinu nespala, pouze se převalovala v posteli. Střídala jednu polohu za druhou, ale stále nemohla shledat jakoukoliv pohodlnou. Tudíž se posadila a promnula si lehce podrážděný obličej. Oči měla slepené, napuchlé, jakoby včera flámovala do dvou do noci. Zhluboka se nadechla, načež se vydala po špičkách ke dveřím koupelny. Nebylo to proto, aby nevzbudila své spolubydlící, které si radostně ještě vyspávaly. Musela tak podivně našlapovat, kvůli tomu, že ji podlaha zábla do nohou. Sebrala své podkolenky, které se záhadným způsobem objevily na okenním parapetu. Vlastně si nepamatovala, že by si je během večera sundávala, ale v jejím případě bylo možné vše. Postupně se z jejího hledání stal spíš hon na oblečení. Způsobem, dívce naprosto neznámým, znovu poskládala svou uniformu. Ta již trochu vzala za své od včerejšího večera. Celonoční pobyt uniformy v posteli brunetky způsobil, že vše kromě hábitu vypadalo, jako kdyby to přežvýkala kráva. Dívka se všemožně snažila svou košili vyrovnat, ale po chvilce marného snažení to vzdala. Zapnula si hábit a vydala se do koupelny, z níž vyšla až o půl hodiny později, kdy se snažila ze sebe udělat člověka. K jejímu překvapení dívky stále spaly. Potichoučku se přikradla k posteli zrzavé dívky, Lily Evansové a koukla se na budík. Ten ukazoval čtvrt na osm, což znamenalo, že bude zanedlouho zvonit. Ostatně je ráda, že nemohla spát. Protože, kdyby vstala jak má, nejspíš by se vším tím zmatkem přišla na první hodinu pozdě.

Pomalu se vydala směrem k Velké síni. Díky tomu, že včera večeřela pouze housku, umírala hlady. Její mlsný jazýček si vyžadoval něco speciálního. Při myšlenkách nad vaflemi se sirupem se na schodišti srazila s Remem, který měl zřejmě taky namířeno do Velké síně na snídani. "Ahoj... Co ty tak brzo?" Otázal se dívky, stojící vedle něj na schodech. To byla dobrá otázka, protože ji většinou nemohli za boha z postele vytáhnout. Nia pohodila rameny, protože ona sama neznala pravý důvod jejího brzkého ranního vstávání. 
"Šípkové Růženky ještě spinkají?" Popíchla mladíka se světle hnědými vlasy, který se nad představou jeho čtyř spolubydlících v šatech usmál.
"Bohužel ne, když jsem se vzbudil, byl jsem na pokoji sám." Brunetka na něj vytřeštila oči, protože už jen její dnešní ráno bylo podezřelé. Ale ostatní? Peter, sám král ospalců vstal dřív než Náměsíčník?
"Pokud je nepřišel probudit princ, tak kde jsou? Něco mi na tom smrdí." Remus, svým způsobem něco tušil, ale nechtěl to před dívkou zmiňovat. Ještě by se naštvala a on jí nerad viděl, když se zlobí. Takže se všemožně snažil změnit téma.

Dvojice dorazila do Velké síně v dobrém rozmaru. Probírali co stalo o prázdninách, přičemž mu brunetka vylíčila, jak se jejímu bratrovi podařilo omylem podpálit sousedčin dům. Se smíchem usedli ke stolu, kde seděla čtveřice mladíků. Sirius vypadal, že se vyspinkal dorůžova. James hlavu položenou na stole, zatímco mu Aiden cpal medové kroužky do uší a nosu a Peter se culil jako měsíček na hnoji. 

"Dobré ráno, Sněženko. Dnes nějak brzy." Pronesl Sirius směrem k modrooké dívce a rošťácky se usmál.
"To samé bych mohla říct i o tobě." Vyplázla na něj jazyk a vzala pár kroužků Aidenovi z misky, které následně po Tichošlápkovi hodila.
"Milé." Řekl ironicky, načež dívku kopl pod stolem do holeně.

Během půl hodiny, kdy James už nemohl s cereáliemi v nose dýchat, se začala místnost zaplňovat studenty, kteří vypadali velice ospale. Nikdo se neusmíval, a když si někdo zívl, vyvolal tak obrovskou řetězovou reakci, že po chvíli zívala celá síň. 

S touto unavenou vlnou přišla i profesorka McGonagallová, která začala studentům své koleje rozdávat rozvrhy. Při předávání malých kousků papírku všem šesti jednotlivě pogratulovala. Remus, který vypadal velice nadšeně, si následně s ostatními mladíky plácl. Nia už opět nic nechápala. "K čemu nám vůbec gratulovala?" 
"Uvidíš." Mrkl na ni Sirius a podepřel si hlavu dlaněmi.

Po vydatné snídani, kdy dívka měla pocit, že snědla celého slona, se s ostatními pomalu šourali do svých pokojů pro knížky. Každý schod byl utrpení a skupinu jich čekalo mnohem víc. Nia se musela přidržovat zábradlí, které nepříjemně chladilo. Takže, když se dostali až k obrazu Buclaté dámy, myslela, že jí ruce i nohy upadnou.

Brunetka okamžitě zamířila do svého pokoje, kde si sbalila do brašny knížky potřebné na dnešní den. Už byla skoro venku, ale zarazila se, protože na své posteli spatřila maličký srolovaný pergamen. Zvedla onu nažloutlou ruličku, pomalu ji rozvinula a začala číst. 

Milá slečno Farewellová,
s potěšením Vám oznamuji, že jste byla vybrána mezi deset reprezentantů naši školy v Turnaji Tří kouzelníků.
Je potřeba, abyste si nejpozději do dvanácté hodiny sbalila své věci do kufru a dostavila se na nádvoří, kde na Vás již s profesorem Brumbálem budeme čekat.
Vzhledem k tomu, že jste studentkou sedmého ročníku a na konci roku Vás čekají zkoušky OVCE, si prosím nezapomeňte přibalit i učebnice. Ve volných dnech bude pro vás deset probíhat výuka normálně.
S přáním hezkého dne, Minerva McGonagallová.

Modrooká dívka dočetla a pomalu, jako opařená, si sedla na svou postel. Odložila pergamen a zhluboka se nadechla. Chvíli přemýšlela, co bude dělat. Zdali má profesorce vysvětlit, že nikam nepojede nebo jestli to má risknout. Pak jí ale došlo, že ona sama se nepřihlásila. Zaťala ruce v pěst, načež vystartovala jako namydlený blesk a hnala se do pokoje chlapců.

Rozrazila dveře, celá nasupená zírala na Tichošlápka, kterému pomalu, ale jistě zmizel úsměv z tváře. "Siriusi Orione Blacku. To jsi neudělal?!" Procedila skrz zuby. Na moment se v těch bouřkově šedých očích objevil strach.  

Vystartovala proti němu a povalila ho na zem. Polštářem, který mu ležel blízko hlavy, ho začala tlouct. "Já myslela, že blbější už být nemůžeš." Bušila do něj tak, že všude po pokoji létala peříčka. Ostatní chlapci se jí snažili odtáhnout, ale ona se vší silou bránila. Nakonec z něj slezla a oddechla si. Poprvé za ty roky co se znají, poznala, že se cítí provinile, ale ne dost na to, aby sám zašel za McGonagallovou a vysvětlil jí to.  Nia si složila obličej do dlaní. "Já nevím co na to mám říct... Na to se snad ani nedá nic říct."
"Uklidni se, prosím." Žádal ji opatrně Tichošlápek, který stále ještě ležel na podlaze.
"Proč? Dej mi jeden rozumný důvod." Založila si ruce na prsou, přičemž přenesla svou váhu na levou nohu. Jakoby se snažila o nějakou nenávistnou pózu. Mladíci stáli v naprostém tichu a pohledy jim přeskakovaly ze Siriuse na Niu.
"Jelikož jsem tvůj kamarád a ty bys mi nikdy neublížila, protože mě máš ráda."
"Mám tě tak ráda, až bych láskou uškrtila." Po chvilce, kdy to opět vypadalo, že po něm skočí jí James a Aiden chytili pro jistotu za ruce.
"Nio, já vím, že se zlobíš, ale pojeď s námi. Já ti slibuju, že se do turnaje nedostaneš." Pronesl, když se zvedal z podlahy. Dívčin pohled mírně zněžněl, ale stále v něm byly známky zrady.
"Slibuješ?"
"Slibuju." Usmál se na ni a pohladil ji po tváři.

Třetí část na světě :D Původně jsem ji chtěla napsat mnohem delší, ale čím víc jsem psala, tím víc mi přišlo, že to przním. Takže jsem to radši utla :D a nechám to na další část :D
Doufám se kapitola líbila i přesto, že podle mého mínění byla trošku slabší. :)