Noční přízrak

Kapitola 6

 Moc děkuji za hlasy a komentáře! :) Jsem potěšena, že se vám příběh líbí! :)

Tinko, tohle je pro tebe! Brzy se uzdrav! :*  

„Ta představa se mi skutečně líbí," přiznám a pohladím ho po ruce. „Mám na vás přání, Adame. Velmi troufalé, zdá se mi, vzhledem k tomu, jaký jste gentleman," podívám se mu do očí.

„Všechna vaše přání jsou předem splněna, to přece víte. Neexistuje nic, co bych pro vás neudělal."

„Skutečně je tomu tak?"

„Má milá, jste tak rozkošně nevěřící. Ale omlouvá vás fakt, že nevíte, s kým máte tu čest," hladí mě ve vlasech.

„Chtěla bych vědět, s kým ji mám," vydechnu. „Ale jste tajnůstkář, jak se zdá."

„Jaké máte přání, slečno Emo?" vrátí se zpět k původnímu tématu.

„Moc si přeji, abyste mě políbil," sklopím pohled. „Vím, nesluší se to. Nejste jako ostatní. Jste mile svázán etiketou, která se již nenosí, ale je krásná. Vím, že možná žádám mnoho."

„Není to nic v porovnání s tím, o co se chystám požádat já vás," ubezpečí mě.

Nakloní se ke mně a když se dotkne svými rty mých, vnitřně exploduji. Tentokrát jde mnohem dál. Sevře hrst mých vlasů a prohloubí tak polibek. Ochutnáváme se navzájem.

Když se ode mě odtáhne, je to jako by mi vyrval srdce z těla. Nechápavě a pátravě se zadívám do jeho tváře. Oči má semknuté a rty také. Jako by ho něco bolelo. A mě napadá, jestli ho nebolím náhodou já. 

Ach ta má pošetilost! Nezná hranic!

„Stalo se něco, Adame? Udělala jsem něco špatně?" zeptám se a dotknu se konečky prstů jeho tváře.

„Chutnáte tak dobře, že se bojím sám sebe," vydechne a políbí mou dlaň. „Byla byste mou největší delikatesou, nejchutnějším dezertem, aniž byste to tušila."

„A co když vám ke všemu dám svolení? Ochutnat mě, potvrdit či vyvrátit tak vaši teorii?"

„Já vím zcela jistě, že mi to svolení dáte. Ale nechci ho přijmout dřív, než bude zcela nutné."

„Já ale nemám moc času. Copak jste si nevšiml, Adame? Mé tělo pomalu, ale jistě umírá. Copak nerozumíte?"

„Přesladká Emo, to vy nerozumíte mé řeči. Zcela si nedokážete představit, co doopravdy znamená v mém případě slovo ochutnat," vysvětlí mi a políbí mi vnitřní stranu zápěstí, až se zachvěji. A nejsem sama. „Koluje ve vás dar. Slyším vaše srdce. Pěje krásnou píseň. Je to ta nejkrásnější skladba, kterou jsem kdy slyšel. Chtěl bych si ji vzít. Opatrovat ji na věky věků."

„Upozorňuji vás, Adame, že jestli jste sériový vrah, není od vás hezké, že mi to říkáte až teď," usmívám se.

„A v čem by to bylo jiné?" vidím v jeho očích jiskřičky pobavení.

„Nu, rozhodně bych si k vám nevytvořila takový vztah," opřu se o načechraný polštář. Přisedne si blíž a prohlíží si mě. „Počítáte chyby a nedokonalosti?" přeruším jeho počínání nervózně. Trvá to už moc dlouho. Začínám se stydět. Záměrně jsem si oblékla své nové dárky a teď když plní účel, jsem z toho celá nesvá.

„Už jsem vám přece vysvětlil, že pro mě dokonalou zůstáváte už napořád, nebo se mýlím?" opře se o matraci a naše nosy se dotknou. „Budu vás toho muset hodně naučit."