MOJE MAMKA MÁ WATTPAD

-26-

„Jdu si zahrát Fifu, jdeš semnou?" zeptala jsem se mamky, která právě jedla jabko.

„Nevím co to je, ale zahrála bych si Raymana." řekla s úsměvem na tváři.

„Tak zahrajeme obojí a Fifa je hra o fotbale, ale jestli chceš, můžeme ještě NHL, to je hokej." vysvětlila jsem.

„Ne dobrý, zahrajeme Fofu." řekla

„Mami, je to Fifa, ne Fofu nebo tofu."

„Dobře, dobře, tak jdeme hrát!"

Zaply jsme Ps4, a načetly naše účty.
Poté jsme otevřeli Fifu a vybíraly jsme týmy.
Já jsem váhala nad Barcelonou a Manchaster, nakonec jsem si vzala Manchester, kdybych náhodou musela nechat FCB mamce.
Ona mezitím vybrala ten nejhorší tým, co tam byl.

„Mami, máš úplně nejhorší tým, co v té hře může být." řekla jsem ji.

„Tak když tady není nikde Baník, tak co mám dělat?" zeptala se mě.

„Mami, tam Baník určitě nebude.
Ani Sparta nebo Slavie. Prostě nikdo." odpověděla jsem a napila se horké čokolády.

„Tak mi poraď!" nařídila.

„Tak já nevím. Třeba Barcelonu jsem ti nechala, Real Madrid, Manchester USD, Arsenal, a tak dál..."

„Tak já si vezmu Barcelonu, tu jedinou znám a navíc tam je ten Kessi, keksi."

„Myslíš Messi?"

„Jo přesně toho."

Po asi 30 minutách vysvětlování, jak se to všechno ovládá a dalších 30 minutách, než to mamka pochopila, jsme konečně spustily hru.
Řekla jsem si, že budu na ni hodnější a nechám ji vyhrát.

„GÓÓÓL! OLE, OLE, OLE, OLE, VOLE!" začla mamka zpívat, když dala svůj první gól.

„Mami, víš, že sis dala vlastňák."

„Aha... No to je jedno, aspoň nějaký gól." usmála se a hrály dál.
Potom jsme se rozhodly, že obě půjdem do stejného týmu.
Hrály jsme celkem dlouho a domluvily jsme se, že Raymana si zahrajeme někdy jindy.