Pohled Kim:
Konečně nadešel můj den, který mi Slivomíra slibovala. Šli jsme spolu na zmrzku. Ano, všem okolo sice byla podivná levitující zmrzlina, ale mne to bylo fuk. Ať se smíří s existencí duchů a v klidu mě nechají vychutnat tu čokoládovou výbornou zmrzlou věc. Vzal jsem si s sebou samozřejmě sluchátka, abych nemusel poslouchat Slivomířino tlachání. Zrovna se mi zapnula píseň Lullaby For A Sadist od skupiny KoRn. Doporučoval ji nějaký kámoš Slívy, kterého jsem nejdříve maličko odsuzoval, ale za toto ho možná budu mít trošičku rád. Možná.. Najednou mi ten retardovaný tvor (Slívka) vzal sluchátko, aby si poslechla důvod mé ignorace.
"Nechápu tě..Chceš, abych ti pomohla nebo se v tom chceš nořit i nadále?" optala se.
"Chci se v tom topit i nadále.." tak zněla má jednoduchá odpověď, která přinesla nejemné zacházení. Hned jsem schytal několik ran. Tohle děvče mi snad přisoudili naschvál! Alespoň se tolik nezajímám o Adolfa. Celkem mi pomohla. Možná bych zase mohl pomoc já ji..
"Slivy? A kdo se vlastně líbí tobě?" zeptal jsem se a ona vytřeštila oči.
"No..jedna osoba by tu byla, proč?" zamumlala téměř tiše.
"Ty jsi mi dnes pomohla a já chci pomoci tobě," usmál jsem se.
"To nedokážeš...nemá o mně zájem a navíc se mnou chodí do třídy, byl by to trapas, kdyby severokorejský vůdce přesvědčoval mého spolužáka, nemyslíš?" asi to má trochu srovnané v hlavě.
"Možná máš pravdu..A co mám tedy udělat?" nedal jsem si pokoj.
"Jestli se mi chceš odvděčit, najmi na Beny Shreka a trestací barel, to by mi stačilo," prohlásila konečnou odpověď a škodolibě se usmála. Ale až teď jsem se stal konečně šťastným, jelikož jsem pochopil, že nejsem jediný, kdo má s neopětovanou láskou problém.
Když jsme přišli domů, Slivomíra si zapla X-box a věnovala se Call Of Duty, což je vlastně normální. Ale já zase začal myslet na Adolfovi teplé a měkké rty, knírek, který při polibku jemně šimrá, svalnatou postavu pod uniformou...Já se snad nikdy Adolfa nezbavím!
Po hodině mého trýznění zazvonil zvonek.
"Jdu tam!" zaječela Slivomíra.
Bylo mi opravdu jedno, kdo příjde, určitě to bude zase nějaká její kamarádka nebo nedej Bože Elka Velká, ta mě šikanuje.
"Adolfeeeeee! Okamžitě nasuň ten svůj tlustej zadek dolů!" zavolala mne.
Pohled Slivomíra:
"Adolfeeeeee! Okamžitě nasuň ten svůj tlustej zadek dolů!" zaječela jsem tak, aby to bylo slyšet až do Číny, při pohledu na Adolfa s květinami.
"Co chceš?" zeptal se Kim, než ztuhnul. Doslova se nehýbal, vypadal trochu jako vosková figurína.
"Máš tu návštěvu ty pako umaštěné, nebudu vás rušit kluci, musím porazit celou armádu tvých vojáků Áďo a to do pěti minut, pa!"samozřejmě jsem to nemyslela vážně a sledovala jsem je zpoza rohu.
Pohled Kima:
"Tak co chceš Adolfe? Chceš mi zlomit srdce? Chceš mě zničit? Nenávidíš mě.." a po tomto slově mne umlčel polibek od Adolfa. Když přestal líbat, zašeptal: "Ale já tě miluju.."
Pohled Slivomíra:
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Vše jsem natočila a poslala Beny.
Nazdaarek lidi, co to čtete! (Jestli vůbec existujete) Tímto se mstím Beny za to, že mě nutila do napsání této kapitoly :P
Nashledanou prasátka :*
ČTEŠ
Láska Dvou Duší
Lãng mạnKim Čong-un a Adolf Hitler bydlí ve stejném městě, ale zatím o sobě nevědí. Vlastní je dvě děvčata, kamarádky, které se jednoho dne sejdou... Příběh je brán velice "seriózně" a je dvojjazyčný. Upozornění: Nechápejte to prosím nijak zle, nikoho tím n...
