20. kapitola

23 3 0
                                    

Chodíme spolu už celý týden a cítím se doslova skvěle. Já toho kluka žeru! Je to ošklivý, egoistický idiot a to je přesně styl pro Kim Jong Una! Slivomíra nás neřeší, dokonce nám jednou uvolnila gauč. Celou noc jsme se líbali (hnusná představa..:( )  dívali se na filmy, jedli popcorn. Nemohl jsem si představit lepší noc. Dokonce mám pro něj už přezdívku...Ušoplesk! On mi říká "Ty můj starouši," jsem přeci jen o pár let starší. Jediná nevýhoda v našem vztahu je ta, že jsem duch. Vždycky, když něco chci, musím se zhmotnit. V pondělí nás Slívka vyvěsila na sociální síť jménem Instragram, kde jsme se drželi za ruce. Řeknu vám o tom dni..

"Nechcete jít ven místo toho, abyste se tu muckali? Jste nechutní..nesnášim to," navrhla Slivomíra u hraní CSka.

"Chci si užít Ušopleska, nechci nikam!" vyváděl jsem jako malé dítě.

"Ale ty starouši můj jeden, přeci bychom si to spolu užili i na výletě," pronesl Honza teplým hlasem a olízl mi ušní lalůček. Mně naskočila husina a okamžitě jsem návrh odsouhlasil. Nebude přeci tak hrozné trávit čas ve třech. Opravdu tam se mnou bude ten trumpeta Honza.

"Tak okamžitě vypadněte z mojí postele! Kime, ty pojď se mnou chystat svačinu, vyrazíme si do parku," rozkázala Slivomíra a mně nezbývalo nic jiného, než poslechnout. Vstal jsem od něj, ač nerad a odvalil svoji zadnici do kuchyně.
Po nachystání lahodných bagetek se šunkou jsme vyrazili. Šel jsem ve své hmotné podobě, oblékli jsme se oba úplně stejně. Slivomíra odmítala vzít si svoji modrou sukeň, i když jsem ji několikrát přemlouval, tak ta vyrazila v kraťasech. My dva měli kilty. Narozdíl od Honzika jsem si nevzal spodky, abych měl větrání. On je strašná stydlivka.
V parku jsme si hráli na babu, na schovávanou, na schovávanou pod kiltem, kde se Slívka odmítla účastnit. Poté jsme se nasvačili, musel jsem toho svýho troubelína nakrmit, on je hrozné čuně, byl celý od zelí. Nakonec s námi Slívka udělala asi miliardu fotek a vše hned odesílala buď Adolfovi, nebo na Instoš. Ať si žárlí Adolf jeden, ať ví, koho odmítl!

Tak..tímto bych asi popsal pondělí. Ale stále nedokážu přestat myslet na Adolfa, musí být chudák zklamaný. Když nad tím vším přemýšlím, s Honzou chodim jen proto, aby Áďa žárlil... Ano, tvrdil jsem jak je to moc úžasný pitomec, ale to jsem si jen něco nalhával. On je pro mne úplně hrozný! Vzteky jsem z toho shodil polštář na Slivku.

"Ty debile jeden, dávej bacha, než ti ten polštář vrazim tam, kde ho mít nechceš!" rozkřičela se na celý byt.

"Ale... Já jsem naštvaný!" rozplakal jsem se.

"Nechci být s Pražákem, je to hroznej egoista, chci být s Adolfem..." byla poslední slova před nakopáním do zadku a následném zamčení na záchodě od Slivomíry.

to nemůžu vydržet, ukončuji kapitolu! xD Hezké čtení ;3

Láska Dvou DušíKde žijí příběhy. Začni objevovat