my hope is back // hopemin

~One~

*......Pokud jsi na mě stále naštvaný, chápu to, jenom chci, abys věděl, že mi na tobě záleží víc než na jakémkoliv jiném člověku...*

Položil jsem propisku a pohlédl na těch pár odstavců, co jsem napsal. Povzdechl jsem si. Jimin mě donutil vzpomenout si na tolik věcí, na které jsem delší dobu už ani nepomyslel a udělalo mi to v hlavě pořádný zmatek.

Z myšlenek mě vytrhl zvuk přijíždějícího auta. Ne že by bylo něco neobvyklého, že někam přijíždí automobil, ale v této oblasti to celkem divné bylo. Bydlím na samém kraji města a v domě u sousedů už dlouho nikdo nebydlí.
Vstal jsem tedy od stolu, u kterého jsem seděl a popošel k oknu. Venku jsem uviděl velký náklaďák a u něj několik mužů, kteří z něj vykládali nábytek a do toho se tam motal ještě nějaký kluk tak v mém věku s krásnými hnědými vlasy a roztomilým výrazem.
Že by se sem snad někdo nastěhoval...? A že by to snad byl ten roztomilý kluk..?

Po několika dalších minutách stěhováci odjeli a na malém dvorku před domem zůstal pouze ten chlapec a hromada nábytku. Hnědovlásek na nábytek upíral tak roztomile zkroušený pohled, že jsem prostě nemohl odolat a vyšel před dům.
"Ahoj, nechceš pomoct?" Zeptal jsem se chlapce, který zrovna zvedla nějakou malou skříňku. S trhnutím se na mě otočil a moje oči se střetly s těma jeho.
"Jsem Jung Hoseok, tvůj nový soused." Usmál jsem se.
"Kim Seokjin." Úsměv mi oplatil a jemně se uklonil.
"Pojď, já ti s tím pomůžu." Usmál jsem se a skříňku popadl z druhé strany.

***

Zanedlouho jsme všechno odtáhli do domku a unaveně se posadili na pohovku, kterou jsme umístili jako poslední. Zavládlo mezi námi ticho.

"Takže...teď jsme sousedi?" Optal se Jin po té nekonečné minutě ticha. Přikývl jsem.
"Přesně tak...možná by bylo fajn, kdybychom se trochu poznali. Nechtěl bys se mnou třeba zítra někam zajít?" Optal jsem se. Zaprvé jsem se doma poslední dobou hodně nudil, jelikož teď mám hodně volno a zadruhé jsem tohohle rozkošného kluka chtěl blíž poznat.
"Klidně." Pokrčil Jin rameny.

***

Domů jsem přišel s veselou náladou a Jinovým číslem v mobilu. Byl jsem rád, že s ním zítra strávím den.
V předsíni u botníku jsem si sundal boty, dal si krátkou sprchu, převlékl se do pyžama a s myšlenkami plnými Jinových roztomilých úsměvů jsem usnul.

***

Tak po delší době konečně vychází další kapitolka :D

Tak co vy na to..? Vypadá to, že si Jin s Hoseokem padli do noty...jak se jejich vztah bude vyvíjet dál?

Já doufám, že se část líbila, komentujte, votujte a já se s vámi loučíím ;))

Vaše Kačii :**