my hope is back // hopemin

~Three~

*"Víš co teď ze všeho nejvíc potřebuješ?" Zeptal se mě, když jsem své vyprávění ukončil a já zavrtěl hlavou. "Nevím." Řekl jsem nakonec.
"Novou lásku, Hoppie." Zašeptal a dravě se vrhl na mé rty.*

Zmateně jsem ho od sebe odstrčil.
"Co kruci vyvádíš?!" Vykřikl jsem na něj a on se odtáhl.
"J-já...omlouvám se, nevím co to do mě najednou vjelo..." Řekl a v očích se mu zaleskly slzy.
"To je dobré, Jine." Řekl jsem potichu a odvrátil od něj svůj zrak. "Možná by ale bylo lepší, kdybys už šel. Neber to nijak zle..jenom teď chci být sám." Mírně jsem si povzdechl. Jin ovšem nijak nereagoval a pouze si přitiskl kolena k hrudi.
"Tak už sakra vypadni, neslyšel jsi?!" Rozkřičel jsem se na něj, když se dlouho nic nedělo. Sám nevím, co mě to najednou popadlo.
Jin na mě poplašeně pohlédl a v očích se mu odrazil náznak strachu.
"P-promiň..." Hlesl a se slzami na krajíčku utekl.
A hned jak se za ním zabouchly dveře, začal jsem svého přehnaného chování  nemálo litovat. Nechtěl jsem ho ztratit, jenom mě prostě zaskočil.
Ach, Jung Hoseoku, ty posereš na co sáhneš....
Pomyslel jsem si v duchu a plácl sebou na gauč. Chtělo se mi brečet. Proč sakra musím neustále někoho ztrácet?! Proč stále přicházím o lidi, na kterých mi záleží?!

Ani nevím, jak dlouho jsem takto bezmyšlenkovitě ležel na gauči a zíral na- jistě velmi zajímavý- strop nade mnou. Bylo to divné...to ticho, které tady vládlo. Byl jsem sice na ticho zvyklý, dlouho jsem bydlel sám, ale teď, když jsem si opět zvyknul na společnost, mi to prostě přišlo zvláštní.
Nakonec mě myšlenky pohltily natolik, že jsem usnul.

Jin pov.

Nemohl jsem uvěřit, že mě jen tak vyhnal! Prej vypani, jo?! No počkej, Hoseoku, za chvilku tě tohle chování přejde...ale prozatím budu stále muset hrát toho hodného naivního Jinnieho.

Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění mého mobilu. Sáhl jsem pro něj do kapsy a pohlédl na displej. Když jsem spatřil číslo, které mi volalo, okamžitě jsem to zvedl.
"Tak co, už je to připravený?!" Ozval se z druhé strany mě velmi dobře známý hlas, jen co jsem hovor přijal.
"Klid, Choii, do zítřka bude přípravenej k přepravě. Ještě pak zavolám." Odvětil jsem s protočením očima.
"Dobře, ale koukej pohnout! Do zítřka ho budu mít na smluveným místě nebo tu zasranou objednávku zruším."  Tak on se mi snaží vyhrožovat?!
"No 'dyť jo! A radši drž zobák, nebo ti za něj naúčtuju plnou sumu." Odvětil jsem jedovatě a hovor ukončil.

***

Předem se omlouvám za příšerně krátkou a celkem nudnou kapitolku, ale musela jsem to ukončit, abyste se nedozvěděli něco, co zatím vědet nemáte xddd

Heh...co vy na to? Jin pravděpodobně není ten, za koho se vydává a jak ho vidí Hobi...
Co chystá? A kdo je Jinův záhadný zákazník?

No...radši už nic :D Potěší každý vote, koment...vždyť to znáte ;))

Vaše Kačii :**