my hope is back // hopemin

~Four~

Hobi pov.

Probudil jsem se. Za okny bylo šero a pouliční lampa před mým domem matně ozařovala okolí. Zvedl jsem se z gauč a popošel blíže k oknu, které bylo naproti mě a bylo jím vidět na Jinův dům. Pohlédl jsem na něj a uviděl jeho siletu za jedním z oken, ve kterém se zrovna svítilo. Tancoval. Zaujatě jsem sledoval jeho ladné a přesto rychlé pohyby a přemýšlel nad tím, jestli jsem někoho vůbec viděl tak dobře tancovat. A to moje myšlenky opět dovedlo k Jiminovi. On přece tančil dokonale. Jeho pohyby se s Jinovými nedaly srovnat....on měl prostě svoje kouzlo, kterým oslepil i mě. Stýská se mi po něm. Po jeho veselé přítomnosti, otravném hlase i roztomilém obličejíku. Povzdechl jsem si. Poslední dobou se stále myšlenkami vracím k Jiminovi. Bylo to až k zbláznění, jak moc mi chyběl. Potřeboval jdem něčí podporu, abych to překonal.
Mohl jsi mít aspoň Jina, kdyby ses nechoval jako kterén! Připomenul mi mé chování vnitřní hlas.
"A dost, sakra!" Vykřikl jsem do prázdného domu a po schodech seběhl do přízemí. Obul jsem si tenisky a vyběhl ven na ulici. Za několik málo vteřin jsem stanul u Jinova domu s prstem na zvonku. Chvilku se nic nedělo a potom se konečně klika dveří pohnula a dveře se otevřely.

"Hoseoku? Co tady děláš?" Optal se mě Jin. Vypadal nanejvýš překvapeně.
"Já..." Začal jsem nejistě a nervózně si skousl ret. "Přišel jsem se omluvit za to, co jsem ti řekl. Nebylo to tak myšlené, nevím co to do mě vjelo." Všechno jsem to naráz vysypal a hned jsem se cítil lépe.
"To je dobrý, Hobi. Každému někdy rupnou nervy." Usmál se. "A když už tu jsi, nechceš jít dál? Můžeme si ještě popovídat..." Nabídl mi. Pokrčil jsem rameny. "Proč ne." Úsměv jsem mu oplatil a společně jsme vešli do Jinova domu. Posadil jsem se u něj v kuchyni u malého stolku se dvěma židlemi, kam mě Jin dovedl. Sám nám oboum udělal kávu a položil jí na stůl přede mě. Posadil se na židli vedle mě a začal pomalu usrkávat ze svého hrnku.

Když jsem ovšem kávu dopil, začala mi najednou těžknout víčka. Bylo mi to divné, jelikož bylo teprve velmi brzo, ale potom už jdem nad tím neměl sílu přemýšlet. Položil jsem si hlavu na Jinovo rameno a oddal se spánku.

Jin pov.

Konečně ta malá naivní děvka usnula. Nejprve jsem si myslel, že to levné uspávadlo, které jsem tomu spratkovi namíchl do kávy, nebude fungovat, ale nakonec to přeci jen úkol splnilo. Rychle jsem že kapsy vytáhl lano, kterým jsem Hoseokovi svázal ruce i nohy, přes tu jeho drzou pusinku jsem mu ovázal šátek a potom ho odtáhl do svého auta. Hodil jsem ho do kufru, kde jsem na něj naházel nějaké deky a hadry a vyrazil jsem na cestu. Doufám, že ten magor aspoň bude čekat na smluveným místě.

***

Jeeeej! Za dnešek tady máme ještě jednu kapitolu, abyste se nezbláznili xdd

Kam asi Jin J-Hopea veze? A kdo na něj má čekat? Vyvázne z toho Hobi?

Takže...takže nic :D Komenty i votes potěší a zdarec, sušenky ;)) BTW myslíte, že je lepší napsat texting na Vkooka a normální story na Yoonseoka, nebo naopak?

Vaše Kačii :**