Sweet boy |Snarry Hp Mpreg|

2/

Za patnáct dní jsou tu vánoce a mě už je od pondělí zle od žaludku,jsem dezorientovaný a motá se mi hlava.
Byl jsem nucený jet ve svém volném čase do mudlovského světa k doktorovi aby zjistil co to se mnou je,rovnou jsem tu svoji návštěvu spojil s nákupem dárků.
Ve vlaku zpátky do Bradavic jsem si pročetl zprávu od doktora.
Zbytek dne jsem proležel v posteli přemýšlejíc nad tím jak to oznámím profesoru Snapovi.
Vzal jsem obálku,list papíru, propisku a napsal jsem dopis pro profesora Snapa.
Chtěl jsem ten dopis prošoupnout pod dveřmi ale on byl rychlejší,otevřel dveře,podíval se na mě,pomohl mi na nohy a zatáhl mě k sobě do kabinetu.
Sedl si na stůl a čekal na to co řeknu.
,,Byl jsem u lékaře a ten potvrdil něco čemu nemůžu uvěřit.'' řekl jsem a oči se mi v tu ránu zaplnili vodou.
,,Jsem v tom!'' vyhrkl jsem ze sebe,dal jsem plný průchod svým slzám,obejmul jsem ho kolem pasu pokládajíc svou hlavu na jeho hruď.
,,Všechno bude v pořádku. Neboj se.'' zamručel mi do vlasů.
,,Jak se to mohlo stát?'' zeptal jsem se ho se psíma očima.
,,Ty už jsi snad zapoměl?'' zeptal  se mě na zpět poukazující na malou modře malovanou,čínskou konvičku na čaj ze které mi minulý týden naléval čaj a palcem přejel přes malý,teď už vybledlý flíček na krku.
Nakonec jsme se domluvili na tom,že za ním o vánocích přijdu a on mi k tomu řekne svůj názor.
Noc před vánoci jsem nemohl usnout,moje neustále jsem jezdil rukou po bříšku a přemýšlel jsem nad tím co bude dál.
,,Harry! Děje se něco? Jsi neustále mimo.'' řekla Hermiona mým směrem když jsem se rýpal v ovesné kaši co jsem si vzal k snídani.
,,Ne jsem v pořádku!'' uklidnil jsem ji.
,,Mohla by jsi prosím tě oznámit ostatním lidem z naší koleje,že jim potřebuju něco důležitého říct a ať jsou večer všichni v hlavním sále u nás. Děkuju předem.'' oznámil jsem Hermioně a vytratil jsem se za ním.
Sotva jsem stihl zaklepat na dveře a on už mi otevřel a zavedl mě dovnitř.
,,Posaď se Harry!'' vyzval mě Severus a já jsem jen poslechl.
,,Harry nechci toho po tobě moc,jen si nepřeji aby jsi toho tříčtvrtě roku hrál famfrpál to je asi tak všechno. A teď mi dovol abych ti namasíroval záda protože se mi zdáš strašně rozlámaný a vystresovaný.'' řekl hladíc má ramena.
Sedl jsem si obkročmo na koženou židli a nechal jsem jeho ruce pohrávat si s mými zády.
,,Prosím vás všechny o chvilku klidu!'' křikl jsem směrem na dav lidí z mojí koleje.
Po mojí řeči mi Ron a Neville pomohli ze stolu na zem a kapitán našeho týmu si za mně zatím hledal náhradu do týmu.
Byl jen jediný člověk kterému jsem o tom neřekl byl to Hagrid a já jsem mu to ani nechtěl říkat protože jsem se bál jeho přehnané péče kterou by mně zahrnul.