Sweet boy |Snarry Hp Mpreg|

12/

Druhý den ráno jsem se probudil vůní růží které byli rozházené všude po posteli a byla jimi posázená celá podlaha až do koupelny.
Vana byla plná teplé vody.
Opatrně jsem do ní vklouzl a zavřel jsem oči, když jsem je otevřel spatřil jsem Severuse v černém sametovém županu se zlatými okraji.
Seděl na kraji vany a drhnul mi záda mokrou žínkou.
,,Lásko, já bych ti potřeboval něco říct a asi to pro tebe bude šok takže proto jsem si dovolil tě trochu rozmazlit aby to pro tebe bylo snesitelnější.'' zašeptal mi Severus do ucha a já jen zavrněl na souhlas.
Po té nejdokonalejší koupeli jsem si lehl nahý do postele a čekal jsem co si pro mě Severus připravil dál.
Byli to jeho ruce a velký masážní vibrátor, zapnul na něm jemné vibrace, přiložil jej na špičku mojí chlouby a trápil mě s ním dokud jsem třikrát nevyvrcholil.
,,Co jsi mi to chtěl říct lásko?'' zamumlal jsem unaveně.
,,Mám parazita na plíci a pokaždé když se pohne tak začnu silně kašlat.'' pronesl Severus a já se jen schovývavě usmál.
,,Bude dobře neboj se! Já vím o někom kdo nám z téhle situace pomůže.'' řekl jsem.
Po rychlé snídani jsme spolu vyšli vyřešit ten problém aby mohlo být všechno jako dřív.
Zaťukal jsem na dveře, políbil jsem Severuse na tvář a vyčkával jsem až nám někdo otevře.
,,Harry! Tak rád tě vidím. Pane profesore. Lenko! Máme návštěvu!'' hlesl Neville a usadil nás do malých, barevných křesel.
,,Už jdu lásko! Ještě jsem musela dovařit ten sirup proti kašli pro Susan a...'' Lenka se zarazila když uviděla nás dva.
,,Pane profesore, ráda vás vidím.'' zašeptala Lenka.
,,Dost už s tím profesorem! Já už jsem sedm let v důchodu. Teď už jen píšu knihy.'' odpověděl s úsměvem Severus.
,,Snad nebude vadit když se zeptám, co vás dalo dohromady?'' zeptala se Lenka stydlivě pokládajíc před nás dva šálky černého čaje.
,,Byl to nejspíše osud a ehm... Kapka blahotušcového sirupu.'' pronesl Severus trošku stydlivě.
,,Takže vy máte děti?'' zeptala se Lenka a srdečně se usmála.
,,Ano a všiml jsem si, že máte krásného syna, viděli jsme ho na zahradě jak se houpe na houpačce.'' navázal jsem dál na Lenčinu zvýdavou otázku.
,,Co? My ale nemáme syna. My máme jenom naší malou holčičku jménem Susan. A všichni kluci ze sousedství už jsou dospělí nebo puberťáci.'' podivila se Lenka pokládajíc svůj šálek čaje na stolek.
,,Pomohli byste nám prosím? Myslím, že je to duch malého chlapce který v tomhle domě zemřel při pádu ze schodů a jeho nebohá dušička nebude mít klid dokud nevyřešíme jeho problémy se sousedy kterým za svého života ukradl ovoce. My sami na tu seanci nestačíme jelikož jsme spolu natolik propojeni, že nás duch považuje za jednu osobu.'' řekla Lenka rozkládajíc OUIJA desku na seanci.
Odcházel jsem šťastný a zároveň smutný kvůli tomu chlapečkovi ale byl jsem hlavně šťastný protože jsme dostali bylinnou mast na toho ošklivého parazita.