Touch me || YuBam

51

Bambam's POV

Zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl. Ruce se mi třásly z nervozity. Co když mě Yugyeom nebude mít rád? Co když mu můj obličej přijde natolik odporný, že mě už nebude chtít vidět?

Nebude mě chtít potkat? Co pak?

Co když nebude mít rád můj hlas? Ten můj hlas je fakt divnej. Nemám ho rád. Občas si prostě přeskakuje, jak jen se mu zachce.

Divoce jsem zaklepal hlavou a vyděšeně odskočil od notebooku, když se na obrazovce objevilo Yugyeomovo jméno a profilová fotka.

Ještě naposledy jsem vydechl a snažil se co nejvíc uklidnit svoje splašeně bušící srdce. Jako kdyby chtělo vyskočit z mého těla a utéct pryč. (Do jižní Koreje, ale pšt. Přesněji do Yugyeomova domu, ale nikomu neříkat, to je tajemství. Protože já přece nejsem zamilovaný.)

Hovor jsem přijal a vzduch se mi zadrhl v plicích. Yugyeom byl nádherný. Černé vlasy mu lehce padaly do obličeje a na tváři měl jemný úsměv.

„Zapni tu kameru," zakňučel a našpulil rty.

Tiše jsem se zasmál a udělal tak, jak mi řekl.

„Ahoj," vydechl jsem a ruce sevřel v pěst.

Zarýval jsem si nehty do kůže, ale trochu to pomáhalo. Bolest jsem ani nevnímal – snažil jsem se uklidnit.

„Ahoj, Bamie," usmál se na mě. „Je to trapný, ale jsi ještě hezčí jak na fotce."

„Kecy," vyplázl jsem na něj jazyk a doufal, že ruměnec z mých tváří brzy zmizí.

„Aww, je tak sladký, jak se červenáš," smál se.

„Není!" bránil jsem se. „Není to sladký. Ty jsi sladký. Vypadáš jak štěně."

Obrátil jsem útok. Úspěšně. Yugyeomovy tváře nabraly růžovoučkou barvu a on sklopil pohled.

„Jsme tak gay," pronesl tiše.

„Že tě to vůbec překvapuje," odpověděl jsem mu a mávl rukou.

„Pravda, měl bych si na to zvyknout," zašklebil se.

„Proč jsi chtěl vlastně volat?" zeptal jsem se.

„Chtěl jsem tě vidět? Chyběl jsi mi?" zkusil to.

„Tohle na mě neplatí, nejsem žádná zamilovaná třináctka," odsekl jsem mu a do stále třesoucí se ruky jsem si vzal pitíčko a brčko vložil do úst.

„Provokatér," procedil mezi zuby Yugyeom.

Dělal jsem, že ho neslyším a jen jsem se tiše zasmál.

„Prostě... už si píšeme tak dlouho. A je mi jasný, že se jen tak nepotkáme, protože to k sobě nemáme zrovna nejblíž. Ale což, mohlo to dopadnout ještě hůř, kdybys žil třeba v Evropě nebo v Americe," uchechtl se, „a už jsem to prostě nevydržel. Tolik jsem si tě přál vidět a i když bych preferoval osobní setkání, tohle taky není až tak špatný."

Přikývl jsem na souhlas. „Není to tak špatný."

„Je to skvělý."

„Mohlo to bejt i lepší."

„Neser mě Bamie," výhružně na mě zakýval hlavou.

Zazubil jsem se na něj. „Říkals, že tancuješ, ne?"

Jemně zakýval hlavou na znamení souhlasu.

„Ale není tady na to místo."

„Neser mi a dělej," vyplázl jsem jazyk.