Neko Klan ? Ne Jen Představivost. W/Ciel Phantomhive, Andrien Agreste Atd.

10. kapitola

Ahoj 🌈😊 tady to je už DESÁTÁ kapitola ! Doufám že se vám moje psaní pořád líbí 😂😍😘😊

Konečně jsme doma... "Dej mi ty bagety" řekne Sebastian. "Ne nedám" řeknu a uchechtnu se. "Dej mi je... Notaaak... Budou na večeři." Řekne a začneme se o to přetahovat. Najednou nám je vytrhne Grell z rukou. "Stačí ne ?" Řekne a odejde. "Hejjjj" řeknu a začnu za ním utíkat. Hned jak mě zaregistruje tak začne zdrhat. Sakra je nějakej rychlej.

Najednou zaleze do nějaké místnosti. Když k těm dveřím doběhnu a chci je otevřít tak nejdou. "Hej otevři !" Řeknu a začnu se smát. Když pořád nejdou otevřít tak donich začnu bušit. "Sakra Grelle dej mi ty bagety chci je odnést do kuchyně ! Když si je teď nemůžu sníst" křičím.

Najednou se dveře otevřou a já tam skoro vletím. "Ale tohle je kuchyně" řekne a začne se smát jak nevím co. "Aha no..." Řeknu trochu zaraženě. "Jsi mi to nemohl dřív říct ? Celkem mě bolí ruce z toho bušení" řekni a udělám poker face. "Ne, byla sranda sranda tě poslouchat" řekne a začne se smát ještě víc.

Najednou do kuchyně jak turbo myš vlítne Ciel. Já se začnu smát. "Hele Turbo" řeknu a pomalu z toho jak se směju nemůžu dýchat. "Kurva co tu děláte. Takový hýkání tady až jsem se lekl co se tu děje." Řekne a já pomalu umírám. Umírám smíchy. "Jaký.. jaký.. hýkání, tady žádnej.. žádnej osel není." Řekni zasekávaně ze smíchu. "Chtěl jsem říct hekání. Jsme se lekl co to tu sakra děláte..." Řekne. "Nic... akorát mi sebral bagety" řeknu a vyprsknu smíchy. Grell to už taky nevydržel a tak se taky začal smát.

"Jaký bagety ?" Zeptá se a já se přestanu smát. "Bagety z ty dobrý pekárny ne ?" Řeknu jednoduše s poker facem. "Tys tam byla ?" Zeptá se mě. "Ne byla jsme ve vesmíru a tam mě přepadli mimozemšťani." Řeknu také s poker facem. "Jaký mimozemšťani ?" Zeptá se Sebastian až se ho leknu. "Sakra jak dlouho tu jsi" řeknu. "Chvilku" řekne s úšklebkem.

"To byla ironie pitomče" řeknu Sebastianovi "Já vím" řekne jednoduše. "Hele a dost ! Každý jděte dělat co máte." Řekne Ciel nahlas. Až mě z toho zaboleli uši takže jsem je sklopila. Všichni odešli a já šla do svého pokoje. "Sammy stůj !" Řekne Ciel a tak se zastavím. "Promiň že jsme tak křičel. A pojď semnou" řekne, vezme mě za ruku a táhne mě za ní.

"Kam to jdeme ?" Zeptám se ho asi po 5 minutách. "Do mé kanceláře." Odpoví mi na mou otázku "Tak to mě nemusíš takhle táhnout." Řeknu a on mě pustí. "Promiň. Ale musím ti ukázat zprávy" řekne.

Už jsme u jeho kanceláře. On otevře dveře a udělá gesto ať jdu první tak jsme šla. "Tady se posaď" Řekne a ukáže na židli u stolku co tam má. Posadila jsem se a on se posadil naproti mě. "Tak jo, ukaž mi teda ty zprávy" řeknu. On zapne televizi a vidím tam tu uličku kde mě přepadli. Tak to byly kamery. Já přemýšlela co to je.

"To je stejný jak v tom snu" řekne po tom co ta nahrávka skončí. "Já vím." Řeknu. "Proč si mi to neřekla ?" Zeptá se mě. "Protože jsme přišli logicky před pár minutami, takže na to nebyl čas." Řeknu s poker facem. Ano dělám je teď celkem často. "Pravda" řekne.

"Ale je to divný" řekne po minutě mlčení. "Já vím. Zdálo se mi o tom a ono se to stalo. Možná to byla jen náhoda. Kdybych tou uličkou nešla tak by se to nestalo." Řeknu. "Možná" odpoví. "Měli bychom jít na oběd" řekne po tom co se koukl na hodiny. Tak jsme šli

-Po obědě-

Ležím v posteli a koukám na televizi. Nic tam nedává tak ji vypnu a sednu si na parapet u okna a jedno jsem otevřela. Z okna koukám asi 5 minut když se mi najednou před oknem objeví ten chlápek co si říká Černý Kocour. Lekla jsem se a tak jsem z okna spadla.

On mi vlezl do pokoje a pomohl mi vstát. "Co tu děláš !" Vykřiknu potichu trochu se strachem v hlase. "Chtěl jsem zjistit jestli ti nic není. Když tam přišel potom ten chlápek co tě sledoval" řekne a podrbe se na zátylku.

"A jak sakra víš kde bydlím !" Řeknu trochu naštvaně. "To je vedlejší. Potřebuju vědět jestli ti vážně nic není." Řekne. *Facepalm* "Kdyby mi něco bylo tak bych tu asi nebyla ne ?" řeknu s poker facem. Zase ten můj poker face.

"A vůbec proč se schováváš za maskou a v kostýmu jak na maškarní." Řeknu a jdu k němu blíž. "Musím být maskován ne ?" Odpoví mi na mou otázku otázkou. Když jsme u něho dostatečně blízko tak mu vezmu masku a sundám mu ji. On jen vystrašeně kouká. Asi proto že jsem mu ji sundala.

"Dej mi ji !" Řekne a začne se pro ni natahovat. Počkat... Někoho mi připomíná... To je... "T-t-ty jsi Adrien Agreste !" Vykřiknu ale ne moc nahlas. On na mě začne koukat. Nepoznám jeho výraz... "Tak proto máš masku... Smáli by se ti" řeknu. "J-jo" řekne. "Pojď se sem posadit" řeknu a ukážu na gauč. On se tam posadí.

"Jak se jmenuješ ?" Zeptá se asi po 5 minutách ticha. "Samantha..." Řeknu potišeji. "Adria... A jo vlastně ty mě znáš" řekne a podrbe se na zátylku. "Jo znám" řeknu a uchechtnu se.

"Dáš mi tu masku ?" Zeptá se. "Jo promiň" řeknu a dám mu jí. On si ji dá zpět na obličej. "No nic, já musím. Měj se" řekne a jde k oknu. "Jo... ty taky..." řeknu než vyleze a odskáče.