Pomalu jsem začala otevírat oči. Je tma, ale na mém nočním stolku jsem si všimla že svítí malá lampička. Když se posadím všimnu si že u mě v posteli někdo leží.
Nerozeznal jsem onoho člověka protože jsem pořádně ještě ani nezaostřila. Když jsem pořádně zaostřila zjistila jsem že to je Kou. Vypískla jsem a spadla z postele.
"Emm... Co je..." Řekl Kou a zvedl se. "Ježiši co děláš na tý zemi !" Vykřikl, hned běžel ke mě a hned mě zvedl ze země. Posadil mě na postel a přikryl dekou. Vůbec jak jsem se sem dostala ?
Najednou jsem si vzpomněla... Kou je upír ! Vykřikla jsem a odběhla od něj co nejdál. "Nepřibližuj se !" Křikla jsem na něj. Jen na mě koukal tazavým pohledem. "Mě se bát nemusíš. Nic ti neudělám." Řekla a šel pomalu ke mě. Začala jsem se bát.
Když byl ode mě asi 1 metr tak jsem se odhodlala a odběhla jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a rychle vyběhla z pokoje. Ještě že rychle běhám teď mě nedohoní. Ale běžela jsem jen chvíli protože jsem narazila do něčí hrudi.
Podívala jsem se do obličeje onoho co mi stál v cestě. Vyjekla jsem. Ano zase ale tak když se bojím... Narazila jsem do Laita.
"Copak se děje ? Bitch-Chan?" Zeptá se. Pche. Bitch-Chan ? To kde vzal ? On mě chytí za ramena a podívá se mi do očí. Má krásné zelené oči... Ale modré jsou hezčí. Vyvlíkla jsem se mu a běžela do Cielovy pracovny.
"Cieli pomoc ! Já s nimi nechci být ! Já se bojím !" Vykřiknu když doběhnu do Cielovy pracovny. "Něco ti udělali ?!" Vykřikne naštvaně. "N-n-ne..." Řeknu se sklopenou hlavou. "Tak vidíš. Nemusíš se jich bát. Oni jsou hodní. Někdy..." Řekne a poslední slovo zašeptá ale já ho slyšela.
"Někdy ?!" Vyjeknu. Povzdechne si. "O to se nestarej. Nic ti neudělají. Nebo budou mít co dočinění se mnou." Řekne. "No... Dobře." Řeknu a posadím se na jeden z jeho gaučů co má v kanceláři.
Najednou se otevřou dveře a do pokoje vletí Kou. "Kde je Denisa ?! Utekla ale nevím proč. Asi se mě bála, ale přece ví že ji nic nemůžu udělat." Vykřikne. Schoulím se do klubíčka. "Je tady" řekne Ciel.
Kou je mě přijde a sedne si ke mě. "Denčo... Vždyť víš že ti nemůžu nic udělat a ani nechci. Nemusíš se mě bát" řekne a obejme mě... On mě obejmul... Kou Mukami mě obejmul...
Jen jsem nehybně seděla a nenápadně si ten pocit užívala. Najednou se ode mě odtáhl a chytil mě za ramena. "Dobrý ?" Zeptá se mě. Nepatrně přikývnu. "Hele vy dva já mám práci jděte prosím jinam." Řekne Ciel a píše něco do papíru.
Oba se zvedneme a odejdem z pracovny. "Já jdu k sobě do pokoje se převléknout. Ať tě ani nenapadne tam jít jasný ?" Řeknu. "Stejně musím jít na focení tak tě nebudu otravovat" odpoví.
"Tak jo. Měj se" řeknu a zajdu do svého pokoje. Vezmu si na sebe dlouhé bílé tričko s nápisem 'Hippi Jippie Jeah' a černé krajkované kraťasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lehla jsem si do postele, vzala si mobil a sluchátka a začala poslouchat písničky. Najednou začala hrát má oblíbená. How many people can do it like me ZERO !
You ain't goingnowhere, long asi he's a driver You can drive withhim, butit'll never the the same (same, same) One you at yatells me that you wannabetakenhigher See the problem is you wish, je could make you feel the way I do
Why waste timewhen you I got it ? C'mom baby you know you want IT You know it'spossible to getwhatcha' lookin' for
Zvedla jsem se a začala dělat nepatrné taneční kreace. Až jsem se pořádně roztančila.
For him, je can't do it, like me, I'mgonnaprove it I got a question, can you help me out ?
How many people can do it like me ?
Zero ! Keep it so cool like me ? Zero ! Girl you know there ain't nobody (nobody) Else that can make it sohot me ? Zero ! Take it to the top like me Zero ! Girl you know there ain't nobody (nobody)
Najednou jsem uslyšela jak se si někdo lehl na postel. Koukala jsem se na ní a uviděla tam Shua. Vypadalo to že spí. Dojdu k němu a šťouchnu do něj. "Shu ? Co tu děláš ?" Zeptám se ho ale on se ani nepohne.
Najednou si sedne, ale pořád nic neříká. Pořád čekám na odpověď ale on mě najednou chytí za ruku a stáhne si mě k němu na klín. Začnu se červenat a sklopím pohled.
"Jsi moc hlučná" řekne. "A ty jsi u mě v pokoji a před chvílí si mi tu ležel na posteli." Řeknu. "Teď sedím, neležím" řekne. Už mě nenapadají argumenty.
"Tak se mi to líbí" řekne a otevře oči. Díváme se sobě navzájem do očí. "Mám hlad..." Řekne. Vím co to znamená... Ach jo. Odhrnul mi vlasy z krku ale nezačal sát.
"Můžu ?" Zeptá se. Stejně by se ze mě dříve nebo později napil takže jsem přikývla. Dal hlavu k mému krku a zakousl se. "Au" řeknu potichu. Bolí to...
Po pár sekundách se odtáhne a olízne mi ty rány od něho. "Hmm.. je dobrá" řekne ale už se nezakousne. Začínám být unavená. "Neusínej." Řekne a rozcuchá mi vlasy. "Hej, já si je před půl hodinou učesala" řeknu hraně naštvaně.
Najednou mě vezme za boky. Začnu se červenat. Vydzvihne mě a posadí vedle něho. Zvedne se a jde ke mě do koupelny.
Když se vrátí uvidím že má v ruce můj hřeben. Přijde k posteli a sedne si do jejího prostředka. "Posaď se sem tady zády ke mě" řekne a poklepe na místo před ním. Posadila jsem se tam a on mě začal česat.
"Hotovo" řekl když mi dočesal vlasy. "Díky" řeknu a otočím se na něj. Najednou si začneme koukat do očí. Měl je krásně modré. A šel v nich vidět chtíč. Začal se přibližovat.
Když byl ode mne pár milimetrů tak otřel své rty o ty mé. Najednou je k těm mím přitiskl. Začal mě líbat... "D-dost" řeknu mezi polibky ale on mě nevnímá. Odtrhnu se od něj.
"Co si myslíš že děláš ?!" Vyjedu po něm. "Líbám tě ?" Odpoví. Najednou zmizel. Nechápu co si k sobě myslí parchant. Známe se ani ne 2 dny a už mě líbá. A zrovna on. Ten co pořád jenom odpočívá nebo spí.
Tak jo tady to ukončíme 😊 snad se vám kapitola líbila a papko 😂😋
