Teorie relativity aneb můj postoj ke světu

7. Kapitola

Jsem happy.Jsem maximálňoučce happy.A můžu chodiiiiiiiiit!!!!!!!!!

A jééé! Oujééé
šalalalalalalááálíííí!!

To nic, mě si nevšímejte, mně hrabe. Ale stejně jsem štastná! Můžu normálně chodit, chápete to? To je tak ...úžasný! Mhm.... Včera sem s bráchou (Martin už něco měl) byla na kontrole a jakmile mi ten bručoun řekl, že už (prej UŽ!! A co ty staletí nudy) můžu normálně chodit, hned mi přišel milejší.

V tu sobotu to bylo v klidu. Mamka na nás sice přišla, ale asi ji došlo, že jsem na ní pořád ještě oficiálně naštvaná, tak to vzala s nadhledem, pomohla mi nahoru a uvařila velký kotel horké čokolády se šlehačkou a strouhanou čokoládou. Řeknu vám, že takovou dobrotu jsem neměla už dlouho... (naposledy Fernet, ze kterého sem se ani nemotala - taky když jsme to chlastali tři s pořádnou výdrží...) Prostě druhá polovina dne byla naprosto dokonaloučká.

Neděle taky nebyla špatná. Sice nebyla taková sranda, ale zase byla pohoda. (Samozřejě za doprovodu vrčení motorů Formule 1)

A teď k tomu horšímu... Škola. Já sice vím, že jsem se tam vlastně v podstatě těšila, ale už mě to nějak...přešlo. Můžu chodit, tak chci co nejdřív napravit zanedbaný skluz v kalbách a chozením ven a děláním kravin s Lukášem. No jo, ale to AŽ v pátek. Jak je to strašně daleko, když je teprve úterý...
Ale co nadělám....

"Nazdar, co ty tady?"

"Jsem se rozhodla přijít podívat!" ušklíbla jsem se na Marka.

"Oooh, to je velice milé! A co noha, v pohodě?"

"Jo, už ok... Ale doma jsem málem umřela nudou, ještě že mám bráchu, co mě zná víc, jak někteří kluci WoWko."

A tak to pokračovalo aj v buse a ve škole. Kamarádskej pokec.

Dokonce i v hodinách - což je u mě teda úplně normální, ani si nepamatuju hodinu, kterou sem neprokecala, ale Marek vypadá na takovýho toho slušného hocha viz. Marečku podejte mi pero apod. Ale i když neschvaluje až tolik chlast a kalby, sprostý slova a já nevím co ještě, rozhodně takový typ není. Možná je to tím, že učitelé tu jsou úplně blbí. Aspon teda ti, co jsme zatím měli. Třeba třídní je uplně vymatlaná. Nevím, na co myslela, když se rozhodla jít na učitelskou dráhu, ale taková blbka, aby vystudovala výšku.... No, beztak je podplatila.

Měli sme si vybrat jazyk - bud španinu, nebo něminu – já, jako odpůrce nemeckýho národa a toho jejich hnusného jazyka, sem si samozřejmě zvolila španělštinu. Blbé ale je, že se tu nemám moc s kým bavit, bo Marek šel na něminu a většina třídy s ním. Fakt nepochopim...

Na druhou stranu fakt, že nás tu zůstalo pět, vůbec není špatný, aspon se můžem flákat. Španělštinář je totiž rodilý mluvčí z Peru. Popisuje nám, kde bydlel atd....

Jé lama! Tu umí kreslit celkem dobře... sice má takový špičatý nos a celkově je taková nesouměrná... ale co já vím, že, třeba je taková doopravdy - lamu v JA sem ještě neviděla...
(a bude zázrak jestli uvidím, s naší sociální rodinou...) Tak možná má takový ostrý rysy i ve skutečnosti.

Každopádně je lepší, když sem s Markem, bo s těma holkama se moc kecat nedá... Většinou jsou moc bárbínkovské (u nich jsem si vysloužila velký černý puntík mým trikem na první školní den demonstrujícím "lásku" k barbínám, ale vsadila bych se, že černý bod u nich mám už jenom proto, že žiju a fakt mě to nesere) nebo bez smyslu pro humor, nebo moc jednoduché ... Ale je tam i pár takových, u kterých se mi nezvedá žaludek z růžové, jen když je vidím (dneska v buse sem viděla holku s RŮŽOVÝMA kalhotama - fakt vám to nepřeju vidět).