Do očí se mi naahrnuly slzy. Harry byl opřený o kuchyňskou linku jenom v trenkách a na jeho hrudi byla opřená nějaká hnědovlasá dívka. Harry ji objímal a políbil jí na líce. V tom mě spatřil. Odstrčil hnědovlasou dívku a běžel za mnou, ale já jsem stihla utéct dřív. Třískla jsem dveřmi a po tvářích už mi začali téct slzy. Utíkala jsem domů. Vletěla jsem dovnitř a Niall už byl vzhůru. Utíkala jsem do svého pokoje a plácla sebou na postel. Niall za mnou hned přiběhl:"Amy co se ti stalo?" ptal se vyděšeně. "řeknu ti to až mi bude líp. Teď mě prosím nech!" vzlykla jsem a Niall s obavami odešel. Brečela jsem, brečela a brečela. Večer jsem se už trochu uklidnila, ale pořád to nebylo dobrý. Já ho opravdu milovala. A pořád miluju. I když je to takový hajzl. Šla jsem za bráchou, potřebovala jsem se někomu a svěřit a on byl ten pravý. Seděl v obyváku a koukal na nějaký seriál. Šla jsem si sednout k němu. Přitiskl mě k sobě a říkal: "Tak Amy ppovídej." A já mu to všechno řekla. VŠECHNO kromě včerejší noci. To nepotřeboval vědět. "Harry je takový s tím už se musíš smířit" snažil se mě utěšit a já jsem se o to víc rozplakala.
Pohled Harry:
Ráno za mnou přijela sestřenice. Je celkem vtipné, že se jmneuje Acy. Podobně jako Amy. Přijela a brečela. Rozešel se s ní kluk s kterým už byla 3 roky. Měli jsme k sobě hodně blízko. Tak jsem ji k sobě přitisknul a dal jí pusu na tvář a najednou stála ve dveřích Amy. Dívala se na mě s překvapeným pohledem. Odstrčil jsem od sebe Acy a chtěl jsem Amy všechno vysvětlit, ale ona utekla. Nemohl jsem za ní běžet. Tohle mi neodpustí, protože si to nenechá vysvětlit. Dneska se máme všichni sejít u Nialla, pokusím se jí to vysvětlit. Snad to pochopí.
U Nialla:
Už jsme tady všichni. Niall se na mě dívá takovým pohledem jako bych mu něco udělal. Začali jsme si s klukama povídat o tom, co budeme dělat dál, ale Amy pořád nepřicházela a já se na to nemohl soustředit. Pod záminkou, že jdu na záchod, jsem se ji snažil najít. Byla ve svém pokoji, jak jsem si myslel. Brečela. Srdce se mi svíralo. Vešel jsem. "Amy?" zavolal jsem potichu. "Harry vypadni. Už nikdy tě nechci vidět. Jak's mohl a já ti tolik věřila." začala znova plakat. "Ale Amy nech mě ti to všechno vysvětlit..." "Ne Harry. Odejdi a už tady NIKDY nechoď.." Se sevřeným srdcemjsem odešel. "Už musím jít" jenom jsem zavolal na kluky. Nečekal jsem na jejich odpověď. Vyběhl jsem ze dveří a směřoval ke svému autu na konci ulice. Po tváři mi začala stékat slza. Setřel jsem jí a šel dál.
Pohled Amy:
Ten idiot tady klidně přišel a chtěl mi to vysvětlit. Ale tady už není co vysvětlovat. Já už na ty jeho lži nemám sílu. Už ho nikdy nechci vidět. Chci na něho zapomenout.
Za týden:
Harry už tady nepřišel, jak jsme mu řekla. Jsem ráda aspoň jsem se trochu vzpamatovala. Poprvé za týden vypadnu z baráku. Jdu se projít do města. Kdyby jste se ptali proč teda nechodím do školy, Niall mě omluvil a navíc za chvíli vyráží na turné a já tady budu muset zařizovat nějaké věci pro ně. Upravila jsem se a všla. Když jsem tak chodila uličkami Londýna, narazila jsem na kluka, který mě oslovil. "Ahoj krásko. Co tady taková hezká dívka dělá sama? Já jsem Jay" představil se mi. "Já Amy." "Jsi podobná jednomu zpěvákovi. Z tý kapely... One Direction. Tomu bloňdákovi. Ale to se mi asi jenom zdá." "Ne nezdá" řeklajsem mu. "já jsem jeho sestra." "óoo tak to mě těší o o víc" řekl a oba jsme vybuchli smíchy. Chodili jsme s Jayem asi 2 hodiny po městě a povídali si. V šest už jsem musela jít domů, ať Niall nemá strach. I když je mi 17, Niall se o mě stará jako kdyby mi bylo 13. S Jayem jsme si domluvili další schůzku za 2 dny. Je sympatický a mě se aspoň na 2 hodiny podařilo zapomenout na Harryho.
Pohled Harry:
Už týden jsem nevyšel z domu. Já nedokážu vyjít mezi lidi jako by nic. Jediný, kdo o tom všem ví je Liam. Před klukama mě omlouvá a já jsem mu za to moc vděčný. Do neděle se musím vzpamtovat. Jdeme na nějaký večírek. Bude tam hodně známých a navíc novináři, tak ať nevypadám hrozně.
Znova děkuju, že čtete a od té 11. části už to podle mě ujde takže pokračujte ve čtení prosím:))
-K
