17. část

187 7 1
                                    

Bál jsem se. Bál jsem se jít za Amy a cokoli jí říct, ale slíbil jsem jí, že přijdu... Zvedl jsem se, vzal bundu a vyšel ze dveří. Než jsem zamknul, pořádně jsem se rozhlídl, ale nikoho jsem na cestě neviděl. Zamknul jsem a vyběhl. Za chvíli už jsem stál před jejich dveřma. Zazvonil jsem a za chvíli jsem uslyšel za dveřma pomalé kroky. Otevřela mi dveře. Vypadala roztomile v tričku, kraťáscích a zacuchaných vlasech. Usmál jsem se na ní. Pokusila se mi úsmě oplatit, ale moc se jí to nepovedlo. "Můžu dovnitř?" zeptal jsem se jí. Jen přikývla. Vešel jsem a si jsem uhádl, že jsem jí vzbudil. Pak jsem si všimnul, že je nějaká bílá. "Amy si v pohodě? Prosím tě, běž si lehnout, za chvíli za tebou přijdu a řekneš mi, co se stalo." Přikývla a odešla. Dneska ještě neřekla ani slovo. Šel jsem do kuchyně a nachystal jí snídani. Udělal jsme jí toust, k tomu slaninu a vajíčka. Všechno jsem položil na tácek a vynesl to do jejího pokoje. Seděla u okna  apo tvářích jí tekly slzy. Položil jsem snídani na stůl a šel za ní. "Pšš Amy, to bude dobrý. Řekneš mi co se stalo?" Zase jen přikývla a já jí odnesl na postel. Začala vyprávět: "Včera mi někdo zaklepal na dveře a já jsem šla otevřít. Myslela jsem, že si to ty a že sis něco zapomněl.  Jenže to byl kluk, kterého jssem jednou potkala v baru a odmítla ho. Vešel dovnitř, přitlačil mě ke stěně a začal mě vydírat. Říkal mi, že mě nebudeš mít ani ty ani Harry, že patřím jen jemu." Začala znov plakat a eště se mi snažila říct něco o tom, že se jí pokusil znásilnit, ale že se bránila a tak to za chvíli vzdal a odešel. Pořád plakala, , musel to být pro ní hrozný zážitek. Vzal jsem snídani a donutil jí to sníst. Snědla to, ale pořád brečela. "Amy uklidni se. Pustíme si film ano? Co chceš romantický, komedii, dobrodružný? No detektivku asi ne." "Tu komedii" odpověděla. Vybral jsem Alvin a Chipmunkové. I když je to kreslené, je to vtipné a Amy to aspoň trochu rozveselí. Vzal jsem její počítač, zasunul DVD-čko a film pustil. U konce filmu Amy usla a tak jsem počítač vypnul a usmál se, když jsem viděl, že má na tapetě sebe s One Direction. Byla stejně ujetá jako její brácha, ale když jí něco rozesmutnilo, nestyděla se plakat. Klidně i na veřejnosti. Bylo jí jedno co si o ní ostatní myslí, ale tohle jí vyřídilo. Lehl jsem si k ní a přemýšlel. O nás dvou, o jejím životě a o Bí. To je moje bývalá přítelkyně. Teď jsme dobří kamarádi, prostě nám to nějak neklapalo. Rouzuměla by si s Amy. Mají podobnou povahu, někdy je spolu musím seznámit. Asi jsem na chvilku usnul. Když jsem se probudil Amy už na mě koukala jejíma hlubokýma modrýma očima a už se usmívala. Byl jsem šťastný. Když vidím její úsměv, vždycky mě to rozveselí. Najednou jsem před domem uslyšel brzdící auto. Vyběhl jsem se podívat k oknu. Bylo to stejné auto, jaké včera bylo na cestě. Běžel jsem za Amy a objal jí. Najednou se dole otevřeli dveře a za chvíli už jsme slyšeli dupot bot po schodech. Otevřely se dveře a tam byl...

Tady máte další část zlatíčka :* omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale moc času jsem neměla tak doufám, že mi to odpustíte:) děkuju moooc za povzbuzující komenty a za votes:) 

-K

Can't Stop LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat