Miraculous Ladybug (by: WP²) [DOKONČENO]

37. KAPITOLA, Návrat ½ rodiny Agrestů

Pohled Adriana

Já bez ní nemohu žít. Ona....ona spáchala sebevraždu! Na novo jsem se rozplakal Ninovi na rameno. A Alya mi podávala kapesníčky. Oba vzlykali. Nino s mi svěřil, že je superhrdina a já taky, takže super mít kámoše, kteří s vámi bojuje za dobrou stranu. Ale neví identitu moji
purr-incess. Ani Alya.
Seděli jsme v mém pokoji. Stěny mého pokoje byly naštěstí hlukotěsné, jinak by byl můj pláč slyšet po celé Paříži.
Plagg se je ládoval tím svým smradlavým sýrem. Prý tu není Tiki, tak toho musí využít.

Pohled Nathali (vyjímečně)

Z Adrianova pokoje jsem slyšela tichý pláč. Byla jsem ho zkontrolovat, jestli je vše v pořádku, ale je stále nešťastný ze zmizení jeho přítelkyně.
Bylo mi ho líto. Už má jen otce a kamarády. Já jsem jen asistentka.
Náhle se rozezněl zvonek.
Kdo zase otravuje... Stiskla jsem tlačítko a autimaticky vyjela kamera.
,,Co potřebu-" začala jsem znuděně, ale když jsem si všimla, kdo tam stojí, vyvalila jsem oči.
Paní Agrestová a ???....
Poznala jsem ji. Podívala jsem se na obraz, vyvěšený nad schody a zpátky na kameru.

Otevřela jsem bránu a nechala je ať vstoupí.
Okamžitě se mě zeptal pan Agrest ze své kanceláře.
,,Kdo to byl, Nathali?" zeptal se svým znuděným tónem.
Začala jsem panikařit.
,,Musíte okamžitě sem! Je to velmi důležité!"
,,Dobře." oznámil a skončil rozhovor mezi námi.
Osobně jsem jim přišla otevřít vchodové dveře. V nich stála ona.
Anna Agrestová. Teda, poznala jsem ji podle obrazu.

Pohled vyprqvěče

,,Nathali, cos mi chtěla tak důležitého, že-..." zvedl zrak a zorničky se mu zužily. Seběhl schody, jak jen mohl a objal svou ztracenou manželku. Dal ji pusu na krk a odtáhl se od ni na délku paží.
,,Ann, jsem tak rád, že nejsi mrtvá." upřímně se usmál a Ann ho pohladila po tváři.
,,Nathali, jdi prosím za Adrianem a přiveď ho." Nathali kývla a šla směrem Adrianův pokoj.
,,Otče." podíval se na Felixe stojícího vzadu a už ho držel ve svém objetí... ,,Felixi." zamumlal a objímal ho nadále.

Pohled Adriana

,,Adriane, pojď. Musíš dolů." slyšel jsem veselý hlas za dveřmi. Nathali. Odtrhl jsem se o Nina a oba se schovali tak dobře, že jsem měl problémy já je najít.
,,Jistě Nathali, už jdu." oznámil jsem s brekem a viděl jsem jak liška a želvák vyskakují z oken a mizí. Oni tu totiž byli tajně. (Lol)
S hlavou skloněnou a občasným vzlykem jsem šel po schodech dolů.

############################
Po sto letech, jsem zpět.
Omlouvám se za chyby.
Já vždycky byla good češtin.

Vaše W.P. 2