Překážka

Korzet nebo lázně

Po tydnu jsme s mamkou(ano opět ) jeli k doktorovi. Je to ortoped a je jediný v našem městě, ale to jsme o něm ještě nevěděli hodně věcí ...
****
V čekárně plakala miminka, jelikož tam byla na "kyčlích". My jsme museli čekat 2 hodiny, protože mimina ta měla přednost!
Už me z nich bolela hlava. Jedno miminko odjelo a další přijelo a tak to šlo stále dokola! Celé 2 hodiny! Až po době jsem konečně přišla na řadu já!
Když jsem přišla do ordinace sedel vedle mě pan doktor u počítače. Hned na první pohled mi byl nesympatický. Potom tam byla sestřička. Ta už byla víc sympatická, ale zarazilo mě, když si vzala svůj telefon a začala pařit hry...
Řekl mi, abych si svlékla tričko, kalhoty, boty a ponožky.
Lehla jsem si na lehátko, které tam měli. Nějak mě zkontroloval. A usoudil, že to bude skolióza. Poslal mě na rentgen, že prý podle toho se lépe zorientuje.
Ještě předtím mi předepsal vložky do bot, jelikož jsem mela a mám kratší levou nohu.

Poprvé jsem byla na rentgenu. Nevěděla jsem co mě čeká! Hrozné jsem se bala, když jsem tam viděla ten obrovsky přístroj, ale teď už je to lepší. Jde o zvyk!
Přišli jsme zpátky do ordinace. Pan doktor tam nějak přidal ty stupně. Kdysy jsem měla jen 25 stupňů.(teď během čtyř let se to zhoršilo na 44 stupňů).
Mně se objevily slzy na tvaři. Prohlédla jsem na maminku. Ta mela také plné oči. Doktor mi dal na výběr. Buďto korzet nebo lázně( mně by lazne platila pojišťovna, ale mamce ne a mám mladší segru. V te době jí bylo 5 let a chtěla by jet s námi, takže lazne nepripadaly v úvahu). Takže jsme přistoupili ke korzetu.
Pan doktor nám dal papíry atd. Kvůli korzetu.

Vyšly jsme s mamkou z ordinace a mně se vyplnila ta největší noční mura. Neustálé chození k doktorům!
Zaplavily se mi oči! Mamce taky. Porad mě Uklidňovala, že vše bude v pořádku. Já jí to hloupě věřila. To jsme ještě nevedely další věc, ze za čtyři roky půjdu kvůli tomuhle na operaci.

No je to zatím nezazivne, ale snad to nevadí.