Čím víc se blížil půlrok od náší druhé návštěvy od doktora, byla jsem víc a víc nervózní co mi řekne, jelikož jsem se už taky začínala pozorovat a ten hrb byl trochu víc viditelný.
Přišli jsme opět do čekárny plné miminek. Zase jsme cekali...
****
Dostali jsme do ordinace a tam opet drepel na zadku pan doktor a pařící sestřička.
Doktor opět zival a mel privrene oči.
Zeptal se mě zda me ta záda bolí. Já jsem jen přikývla, protože ja doktoři? Nemám je rada a ještě abych s nima mluvila! To tak!
Záda mě opravdu bolela víc než předtím a tak jsem myslela, ze řekne, že to je horší.
Ještě se zeptal zda nosim korzet. Mamka za mě řekla ne, ale zase naopak, že cvicim(ano a to pravda byla).
On mi řekl abych udělala to co vždy. Ohnula jsem se. Už na první pohled bylo patrné, ze tam mám menší hrb, ale on se začal smát a řekl: ,,Je to lepší než předtím!"Můj mozek se asi úplně zbláznil a já se začala usmivat. Vyšli jsme z ordinace a já začala tančit.😂 Naštěstí tam nikdo nebyl!
No... a jak šel čas... zvětšoval se hrb a blížila se další prohlídka. A ta byla osudní... V další kapitole se to dozvíte!
ČTEŠ
Překážka
Non-FictionTento příběh je opravdu pravdivý. Je o mém životě a o všem co v něm musím zažívat!