Asi po měsíci, jsme jeli do Motola pro korzet. Mela jsem se celá svléknout. Nějaký ten "sádrováč😂" naměnavleknulnějaký plášť neboco! A potom na mě začal patlat sádru. Byl to hrozný pocit! Nemohla jsem v tom dýchat! Když to ze mě sundal, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Byla jsem úplně bílá. Všude po mně tekla ještě neztuhlá sádra. Hned vedle ( já vlastně ani nevim jestli to je ordinace) ordinace byla sprcha, takže jsem se hned umyla!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Nopřesnětohlebychnasoběmělanosit, akorátjánatommelanějakémotivy) Když už byl korzet po třech týdnech hotový, zajeli jsme pro něj a nějaký ortoped vyzkoušel zda mi sedí. Všechno bylo poprvé a já si říkala, že to nemůže byt tak strašné! Ale potom to na mě nasadil a mně se opět objevily slzy v očích, ale nedávala jsem to tolik najevo! Hrozně to tlačilo a špatně se mi dychalo. Šli jsme do auta a já celou cestu probrecela. Svůj plac jsem zakončila větou: ,,Já s tím žít nebudu!"
