Ve vinohradské nemocnici není dětské oddělení, ale obecné, takže mě přiřadili do pokoje s nějakou starší paní, ale je moc hodná! Myslela jsem si, že nějaké ty papíry atd., bude šup, šup, ale bylo to naopak... Nejdříve jsme šli do 1. Kanceláře. Tam si zapsali všechny informace o mně. Tam jsme se nezdrželi tak dlouho. Než jsme se dostali do další kanceláře bylo před námi snad dalších pět lidi, takže jsme si celkem posečkali. Během čekání kolem mě prošel pan profesor, který mě operoval a řekl: ,,Tak zítra ano?" Já se na něj lehce pousmála i když mi do smíchu fakt nebylo... Když jsme se konečně dostali na radu, vešli jsme do takové kanceláře kde seděli dvě sestřičky. Ty si opět zapsali všechny informace o mně a na ruku mi dali náramek, který vypadal takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potom jsme se přesunuli k antesteziologovi. Ten mi všechno vysvětlil jak bude operace probíhat a co bude po ní. Řekl mi, že budu trochu sjetá po lécích proti bolesti a měl malinko pravdu, ale hlavni bylo, ze to nebolelo. Podepsali jsme nějaké papíry zda souhlasime s tím, že do mě dají cizí krev(transfuze). Řekl mi že do mě dají dvě tyče a šrouby, ale neřekl mi kolik.
Potom jsme šli opět do kanceláře kde jsme byli na začátku. Tam už si má záda i prohlédl nějaký doktor. No a celý příjem trval celé dopoledne. Od osmi do dvanácti hodin.
Můj pokoj byl na tzv. Čtvrté stanici a číslo pokoje bylo 405. Když jsme přišli na tu stanici přivítala nás milá Sestřička, která vzala papír a my měli vyplnit to na co se nás ptala. Alergie, nemocné nebo dokonce i to jak chci aby mi říkali. Poté co jsme to vyplnili mi Sestřička vzala krev. Bože to vám byla taková bolest! Já nevim jestli ta jehla byla nějak tupá, ale fakt to dost zabolelo! Rovnou mi zavedla kanylu, což nebylo nejpříjemnější. Jelikož jsme neobědvali, tak nám Sestřička dovolila jít v areálu nemocnice na nějaký oběd. Nejdříve jsme skočili do bufetu, kde mi mamka koupila něco na večer. Potom jsme šli do takové mini pizzerie. Tam jsme si dali pizzu i když jsem moc hlad neměla, protože jsem byla z nervama v...(to už si domyslíte).
Někdy kolem jedné hodiny odpoledne šli se mnou rodiče na pokoj. Já se s nima sloučila velmi dlouho, celé dvě hodiny. Až ve tři už museli odjet.
V pět hodin mi Sestřička přinesla večeři, ale jánemela vůbec chuť k jídlu i když mi říkala, ze budu mít hlad, tak jsem s těží snesla dva brambory. Večer přišla Sestřička a na postel zavěšila cedulku s tímto nápisem: OPERACE Pacientpředoperacíodpůlnocinic NEJÍ, NEPIJEaNEKOUŘÍ.
Já celou noc nespala. Chodila jsem k oknu a zpátky do postele. Na záchod a zase zpátky a u toho jsem vzlykala. Az k ránu jsem usnula, ale v šest mě vzbudily sestřičky se slovy: ,,Vyčistí si zuby, účes se a zajdi na záchod." Já začala zase brecet, když jsem byla hotová, tak přišla Sestřička s obvazy. Zavázala mi nohy. Ještě před tím jsem se svlékla cela do naha, potom když mě převáželi na operační sál jsem byla překryta dekou. Na operačním sále bylo všechno bílé a bez nálady. Převzal si me tam jeden doktor, který na mě hodil nějakou modrou textilii a já si prelezla na "operacni lehatko" . Potom mě začal rozveselovat různými otázkami, jelikož jsem byla myšlenkama a úplně jinde. Byl fakt příjemný, mezi tím mi ostatní sestřičky zapojili ty léky na to abych usnula. Absolutně jsem nezaznamenala, ze jsem upadla do hlubokého spánku ...
