Traduje se legenda, jež praví, že jednou za dvě stě let se všechny hvězdy ukryjí do Nebeského chrámu, kde čekají, až mezi lidmi povstane Osvícený, který je přivede nazpět. Přivést hvězdy zpátky je nezbytný a neuvěřitelně náročný úkol. Jenže tyto teč...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V ten okamžik se jí v hlavě vyrojilo snad tisíc myšlenek naráz, jež postupně začaly explodovat jako supernovy. Všechny odstřižky a střípky zapadly do prázdných skulinek jako chybějící kousky skládačky. A ona měla najednou jasno.
Měla jsem pravdu!
„Ne."
Izdriel se v tom okamžiku celý stáhl do sebe a vstřícný výraz z jeho tváře zcela zmizel. „Jak myslíš. Zkusil jsem to po dobrém."
Vstal od stolu, mimoděk cosi zamumlal a v místnosti jako mávnutím kouzelného proutku nezůstalo zhola nic kromě židle, na níž seděla Aileen.
„Mimochodem, vážně sis myslela, že ten nožík na máslo by mě dokázal zastavit?" zeptal se.
Aileen zalil ruměnec a stiskla rukojeť nože pevněji.
„Ach ano, tak čistá a nevinná... a hloupá," pravil a luskl prsty, načež i poslední židle zmizela a Aileen upadla na zem. Místnost jako by se v tu ránu vypařila a všude byla opět jen bílá mlha.
„Tss, tss, tss. Mohli jsme být spolu šťastní," řekl a luskl prsty podruhé. Ozvala se rána a zaskřípění a kolem Aileen se najednou vztyčily vysoké skleněné zdi.
„Je škoda, že jsi nedorazila dřív. Možná by se z tebe skutečně stal Osvícený."
„Co jste zač?!" vykřikla zoufale.
Uchechtl se. „Jmenuji se Lucius a jsem s největší pravděpodobností ten nejmocnější čaroděj, kterého jsi kdy viděla nebo uvidíš."
Vytřeštila oči. „Co jste udělal Izdrielovi?" zeptala se, i když odpověď už tušila předem.
„Tomu hlupákovi? Nemusel jsem dělat skoro nic. Byl tak slabý..."
Aileen na něj zavrčela. Jakmile to ale udělala, něco si uvědomila.
Kde je Slunečník?
Rozhlížela se všude kolem, ale v kleci nebyl a ani nikde venku.
„Hledáš snad něco?" tázal se nevraživě.
„Co je vám do toho?!" vyprskla.
„Vůbec nic," zasmál se. „Měj se!"
Když odešel, Aileen prozkoumala celou klec. Stěny vypadaly jako ze skla, ale ve skutečnosti se jednalo o něco mnohem pevnějšího. Ať do nich bušila pěstmi nebo kopala, neuštědřila jim ani sebemenší škrábanec. Nakonec se celá vyčerpaná a zoufalá sesunula na podlahu. Ale neplakala – věděla totiž, že si za každou cenu musí zachovat chladnou hlavu. Odevšud existuje východ.
Usnula. Musela spát několik hodin. Když se probudila, vedle klece seděl na umě vyvedené dřevěné židli Lucius a zvědavě si ji prohlížel. Zaklela a posadila se, on však její nadávky jen lhostejně přešel.
„Vyprávěl ti někdy někdo příběh o tom, jak se rodí hvězdy?" zeptal se jakoby nic.
Když zavrtěla hlavou, pokračoval: „Víš, přišlo mi tě vcelku líto, když jsi podstoupila tak dlouhou cestu a vlastně pořád ještě nic nevíš. A aspoň budeš mít o čem přemýšlet celé ty roky, co budeš trávit zavřená v kleci," ušklíbl se. „Nehledě na to, že já sám se neskutečně nudím."
Přehodil si pravou nohu přes opěrku židle. „Kdysi dávno byla na obloze jen jedna jediná hvězda. Fascinovala také jakéhosi starého čaroděje, který ji neustále sledoval. Toto nadšení po něm zdědil i jeho mladý učedník. Jenže on se svým mistrem nesdílel pouze vědecké zaujetí – on chtěl hvězdu jen pro sebe. A tak, když o ní jeho učitel zjistil všechno, co se dalo, učedník se rozhodl zabít ho ve spánku, aby to nemohl už nikomu jinému sdělit. Potom se vydal na cestu a kouzlem, které taktéž vymyslel jeho mistr, se dostal až k hvězdě. Připadala mu tak krásná, až se jeho touha vlastnit ji změnila v šílenství a on ji z nebe unesl a zavřel do veliké skleněné klece.
Lidé si samozřejmě brzy všimli, že hvězda zmizela. Hvězdy totiž lidem přinášejí štěstí a radost a pro čaroděje představují také obrovský zdroj moci. Proto se několik chrabrých mladíků rozhodlo jít hvězdu osvobodit. Byly to desítky a desítky mrtvých chlapců, které doma oplakávali rodiče i mladé dívky.
Ale nakonec se to jednomu přece jen podařilo. Jenomže jediný způsob, jak hvězdu přivést zpátky, bylo zlomit kletbu čaroděje a to se dalo učinit jedině tak, že se mladík obětuje. Musel vyměnit svůj život za život hvězdy. Když to ale unesená hvězda viděla, i ona z posledních sil začala čarovat, a tak místo toho, aby mladík zemřel, stala se z něj také hvězda. A přesně takhle všechny hvězdy v průběhu tisíců let vznikaly.
Je to celkem paradoxní, ne? Přemýšlela jsi někdy o tom, proč se žádný Osvícený nikdy nevrátil? Je to snadné jako facka!" dopověděl a rozesmál se.
Aileen na něj hleděla s otevřenou pusou, ale mlčela. Když Lucius pochopil, že se nejspíš žádné odpovědi nedočká, opět odešel.
