Friends? (TaeKook)

4. část

Došel jsem před Yoongiho pokoj a zaklepal.
"Kdo je?" zeptal se.
"To jsem já hyung," odpověděl jsem mu.
"Jdi pryč Kooku!" řekl dost podrážděným tónem.
Jen jsem si povzdechl a otevřel dveře do jeho pokoje.

"Kooku! Jdi pryč!" řekl výhružně a vstal z postele na které seděl. Přišel až ke mně a začal mě vytlačovat ven z pokoje.
Moc se mu to nedařilo a já snadno proklouzl do prostoru pokoje. Yoongi si povzdechl a nevrle se mě zeptal, "fajn, proč si přišel?"

Věděl jsem, že se Yoongi chová takhle snad vždy, když je z něčeho smutný... Proto jsem se ani nezarážel nad jeho tónem nebo pohledem.

"Chci jen vědět co jste si udělali s Jiminem," objasnil jsem mu a sedl si na postel.
"Nic," odpověděl chladně.
"Hyung! Kdyby se nic nestalo tak Jimin nebrečí," zamračil jsem se.
Yoongi nic neříkal, posadil se na protější postel a díval se do země.
"Yoongi já nejsem blbej, abych nepoznal že je něco špatně. Toho by si všiml i hlupák! A taky to jak se teď chováš ke mně mě štve! Řekni mi co jsem ti udělal a co jste si udělali s Jiminem," naštvaně jsem ho propaloval pohledem.
"Jen mě už štve jak se na tebe Jimin pořád lepí!" vyštěknul, až jsem se ho lekl.
"A proč tě to štve?" zeptal jsem se.

Proč by ho to štvalo? Však jsme přátelé ne..?

"Nech to být.." řekl potichu.
"Nenechám to být! Jimin tam kvůli tobě brečí a ty se chováš jako by ti to bylo jedno!" vypustil jsem bez rozmyslu.

V Yoongiho obličeji se najednou mísilo několik emocí dohromady.
"Jako by mi to bylo jedno?" řekl smutně, začal jsem litovat toho že jsem na něj zakřičel... a když jsem si uvědomil co jsem řekl, cítil jsem se špatně, bylo jasné že Yoongimu nebylo jedno že Jimin brečel...

"Kookie, ty to nechápeš.." řekl potichu a díval se celou dobu na zem.
Měl pravdu nic jsem v tu chvíli nechápal.
"Tak mi to vysvětli hyung," sedl jsem si vedle něj.
"Já se bojím že by jsi se mi a Jiminovi potom vyhýbal a neměl nás rád. A to nechci Kookie," řekl smutně.
"Hyung ať je to cokoliv, tak vás mít rád nepřestanu," řekl jsem a objal ho.

Opravdu mě zajímalo co to může být. Trochu jsem zapřemýšlel a rychle mi to docvaklo!
Yoongi a Jimin... Jimin a Yoongi!
Yoongi musí mít rád Jimina víc, než jen jako kamaráda, jinak by určitě tolik nevyšiloval, když mě Jimin objímá nebo tráví tolik času blbostma se mnou...

Yoongi se usmál, "tak já ti to tedy řeknu no... Miluji Jimina. Ale nevím jestli on mě, protože se lepí furt jen na tebe," u poslední věty posmutněl.
"Yoongi neboj, Jimin mě nemiluje. Bere mě spíš jako brášku," usmál jsem se.
"A nevadí ti to?" měřil si mě pohledem.
"Co? Že miluješ Jimina? Nevadí," zasmál jsem se.
Asi jsem úplně neodpověděl na to co chtěl, protože se usmál a zakroutil hlavou.
"Kooku, promiň mi tuhle otázku, ale líbí se ti kluci nebo holky?"
"Měl jsem zato že holky, ale nejsem si jistý, nikdy jsem nejspíš neměl pocity k nikomu. Ale určitě dokážu posoudit dobře vypadajícího kluka i pěknou dívku," pousmál jsem se.
"Á co Tae?" zasmál se a hravě do mě drkl loktem.

"Tae je můj nejlepší kamarád," postavil jsem se a na nohy vytáhl i Yoongiho, "ale mohu s klidem říci že je velmi pohledný."
"A teď si to jdi v klidu vyřešit s Jiminem. Nechci aby brečel," začal jsem ho vytlačovat z pokoje.
"Však jdu," pousmál se a vyklouzl ze dveří na chodbu, "a Kookie.. děkuju. Neměl jsem takhle vybouchnout."
"Nevadí hyung a omlouvej se Jiminovi!" usmál jsem se.
"Jsi super Kooku," pousmál se na mě ještě a rychle se odebral za Jiminem.

Posadil jsem se na postel a přemýšlel jestli mám jít za ostatními na film nebo tu zůstat.
Nějak jsem se v mé hlavě od tohohle rozhodování vzdálil a přemýšlel proč, Yoongi zmínil Taeho..

Chce Yoongi abysme spolu s Taem chodili? Nebo Yoongi ví něco co já ne? Co když mě Tae má rád víc než.. kamaráda?

Zakroutil jsem hlavou, abych takovéhle spekulace dostal pryč a nakonec zamířil do pokoje Jina a Joona na film.
Ani jsem nezaklepal a už jsem pomalu otevíral dveře. Světlo z chodby škvírou zasvítilo do zatemněné místnosti, všichni se na mě otočili.
Namjoon stopl puštěný film, "vítám tě na filmovém večeru, jenom si někde najdi místo a hned to zase pustím. Zrovna jsme začali nový film, takže si o moc nepřišel."
"Kam se můžu usadit?" usmál jsem se a přistoupil blíže k půlkruhu který tvořili.
"Vedle mě je místo," ozval se s úsměvem Tae.
Sedl jsem si tedy vedle něho. Byl jsem úplně na kraji půlkruhu a těžko bych viděl na televizi, takže jsem poprosil Taeho aby se posunul. Učinil tak, však nechtěl se mačkat na Hobiho sedícího vedle něho, takže jsem se já mačkal na Taeho a to nevím jestli mu vadilo.

Chvíli už jsme se dívali když mi dal Tae ruku kolem ramen.
"Aby se ti líp sedělo," zašeptal.
Pousmál jsem se a uvelebil se na jeho rameni. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Yoongiho divnou otázku 'A co Tae?'

Tohle Taeho gesto bylo gestem čistě přátelským ne? Moc přemýšlím nad maličkostmi, ale Yoongi mi nasadil takového malého brouka do hlavy.
Co když Taeho mám rád víc jenom mi to nedochází? Přeci jen... jeho přítomnost je mi ze všech členů nejpříjemnější, u něho v objetí jsem často už usínal a teď se cítím pěkně a rád bych Taeho objal.
Ale to všechno může znamenat jen to že je to můj nejlepší kamarád...
Nepřemýšlel jsem snad nikdy o ničem víc než o objetí...

Zadíval jsem se na chvíli na Taeho tvář. Opravdu je krásný, jeho rysy, pronikavé oči, plné rty... odtrhl jsem od něj pohled a lehký ruměnec se rozlil po mé tváři, naštěstí to nikdo vidět nemohl přes tmu v pokoji.

Vše bylo po zbytek filmu klidné, i film samotný byl klidný a zábavný.
Po skončení filmu jsem už mával na dobrou noc ostatním. Byl jsem trochu unavený, ale zajímalo mě taky, jak to dopadlo s Yoongim a Jiminem. Upřímně jsem doufal, že je vše vysvětleno a v pořádku.

Když jsem vycházel z filmového pokoje, tak můj pohled padl zase na Taeho. Pozoroval mě se smutným pohledem, jako by prosil abych ještě zůstal. Pousmál jsem se rozpačitě a přesto mířil do svého pokoje.

Chvilku jsem jen tak stál před dveřmi, ani nevím proč, avšak nakonec jsem přeci jen vešel.
Naskytl se mi pohled na Yoongiho ležícího na posteli a Jimina spícího těsně natisknutě u něho.
V tu chvíli jsem měl chuť říct prostě jen "aaaaaw" byl to opravdu roztomilý pohled, ještě jak ho Yoongi pomalu vískal ve vlasech.
Ale radši jsem žádný zvuk nevydal, protože by mě Yoongi určitě zabil. Jen jsem se usmál a přešel ke své posteli.
"Vše v pořádku?" zeptal jsem se potichu s úsměvem.
"V nejlepším" zašeptal Yoongi a usmál se. Yoongi taky už vypadal na pokraji spánku, takže jsem se snažil vše dělat co nejpotišeji.
Vzal jsem si věci na převlečení a šel se osprchovat.

Když jsem vyšel z koupelny, tak nejspíše spal už i Yoongi. V tu chvíli jsem si dovolil vypustit jednoduché "aaaaw" a poté jsem se už i já zachumlal do peřin.