Friends? (TaeKook)

7. část

V hotelu jsme se sešli u Jina a Namjoona v pokoji a zavolali si večeři pro nás všechny na jejich pokoj, kde jsme ji poté i jedli a povídali si.

Zdálo se mi, že od cesty sem se Tae začal chovat o dost nervózněji nebo vážněji. Každopádně je poznat, že nad něčím hodně přemýšlí a možná ho ty myšlenky i trápí...

Všichni jsme seděli na zemi, protože jsme naše jídla sdíleli a moc bysme se s tím všichni nenarvali k tomu malému pokojovému stolku.
Jimin se po chvilce, co jsme dojedli, přesunul na sedačku. Následoval ho Yoongi, který se roztáhl přes celou tu sedačku a hlavu si položil na Jiminův klín. Ano, všímám si trošku víc jejich interakcí...
Jin s Namjoonem společně o něčem "závažném" debatovali a Hobi je vyrušoval.
Tae seděl zkroušeně opřený o zeď a já se rozhodl zjistit co ho trápí.

Posadil jsem se naproti němu, "TaeTae? Co se děje?"
"Ale nic, to je v pohodě Kookie," maličko si povzdechl a pousmál se.
"Já tu budu sedět a koukat na tebe dokud mi to neřekneš!" ohrnul jsem ret a založil si ruce.
"Přestane tě to bavit," pozasmál se.
Zakroutil jsem záporně hlavou a pořád upíral zrak na jeho krásnou tvář.
"A to ani nebudeš mluvit?" nadzvedl obočí, na což jsem kývl k souhlasu.
"Páni, to je ale trest," uchechtl se.

Byl bych rád kdyby mi řekl co ho trápí, ale v tu chvíli mi stačilo i to, že jeho nálada se zdála být lepší.

"Přestaň na mě tak koukat," zasmál se. Zase jsem záporně zakroutil hlavou.
"Co se tu děje?" přišel za námi Hobi.
"Kook se rozhodl přestat mluvit a jenom koukat na mě," objasnil mu Tae s úsměvem.
Hobi se zasmál, "to zní jako zajímavá činnost, ke které se ale připojovat nebudu." Posléze zase odběhl k někomu dalšímu z kluků.

"Kookie," povzdechl si Tae, "já ti to říct nemůžu.. nebo zatím ne. Musím si nejdřív srovnat myšlenky."
Přikývl jsem, jako že chápu, ale stále jsem ho sledoval.
"Takhle se ale nedokážu soustředit~" pozasmál se. Jen jsem pokrčil rameny.
"Noták~," prosebně se na mě podíval a pak si povzdechl, protože poznal že to nemá cenu.
"Když ti slíbim že ti to řeknu, přestaneš na mě mlčenlivě koukat?" zeptal se, na čež jsem přikývl.
"Dobře Kookie, slibuji ti, že ti to co nejdříve řeknu," zadíval se mi do očí.
Usmál jsem se na něj, "beru, doufám že to bude brzy... nerad tě vidím smutného hyung." Nejistě přikývl a zadíval se na zem.
Ohrnul jsem smutně ret a objal ho. Po chvilce mě objal nazpátek a přitáhl si mě k němu.

"Kookie, promiň ale... budu teď potřebovat chvilku sám pro sebe," zamumlal.
Odtáhl jsem se od něho a přikývl.

Poté jsem se tedy, ne moc ochotně, zvedl a šel k Jiminovi s Hobim, kteří s Yoongim zrovna hráli jengu.
Pozoroval jsem jak z věže opatrně vytahují kostičky. Všem hrálo na obličeji soustředění, když se snažili vytahovat kostičku tak, aby nespadly ostatní.

"A-a už ti to padá!" zasmál se Hobi, když Jimin začal vytahovat kostičku a celá jenga se zaklimbala.
"Né, prosím...," šeptal si sám pro sebe Jimin, když velmi pomalu a opatrně tahal kostičku.
Najednou se Yoongi prudce pohnul, což vyvedlo Jimina z míry a cukl rukou. Celá věž se rozsipala a my jsme se začali smát.
"To nebylo fér," zamračil se na Yoongiho Jimin.
"Ale bylo, neměl ses nechat rozptýlit," pozasmál se Yoongi.

Chvíli se ještě 'hádali' o tom jestli to bylo nebo nebylo fér a pak se mě ptali jestli se připojím. Samozřejmě jsem řekl že ano a až asi do jedenácté jsme hráli jengu.
××

Bylo už hodně pozdě a my jsme se od Jina s Namjoonem rozcházeli do našich pokojů.
Tae mě na chodbě zastavil, "Kookie, šel bys prosím ještě na chvilku ke mně?"
Chvilku jsem na něj jenom civěl, řekl to tak zvláštním tónem hlasu... cítil jsem z něho velkou nervozitu, což mě také znervóznilo.
Urovnal jsem si myšlenky a kývl na souhlas.