9,2. část

1K 86 5
                                    

Jungkook

Moje srdce krvácelo, cítil jsem se najednou tak zvláštně prázdně.

Pořád jsem brečel, vůbec jsem netušil co se teď s Taem děje a byl jsem zmatený. Chtěl jsem se tam vrátit, ale byl tam Jin, což je asi lepší než kdybych tam byl já.

Otevřel jsem dveře od svého pokoje.

"Kookie?! Co se proboha stalo?!" přiběhl za mnou Jimin.

"T-teď n-ne," zavzlykal jsem. "Dobře... jen nestůj tady, pojď si sednout," soucitně se na mě podíval a tahal mě na postel.

Posadil jsem se a přitáhl si nohy k sobě. Pořád jsem vzlykal, nešlo mi to vůbec zastavit.

Jimin se posadil vedle mě a objal mě.
"Nevím co se stalo, ale určitě to bude dobrý," povzbudivě se usmál, moc to ale nepomohlo.
Jsem rád že tam byl Jimin se mnou, alespoň jsem měl někoho o koho se opřít...
Určitě to hrál, musel to hrát. Jak by se mu tohle jinak mohlo stát?

"Kookie?!" uslyšel jsem odedveří Jina.
Hrklo ve mně, teď jsou asi jen dvě možnosti, co mi může o stavu Taeho říct..
S obavami jsem se na Jina podíval.
Ten si oddechl a usmál se. Huh? Co? Tak už něco řekni!

"Kookie, Tae bude v pořádku," došel ke mně a objal mě.
Jimin jen vykulil oči na Jina, chtěl vědět co se děje.
"Díky bohu.." oddechl jsem si a setřel si slzy, které se pomalu zastavovaly.
"Klidně běž za ním, ale Tae asi bude spát," podíval se na mě a pak na Jimina, který stále nevěděl co se děje, "a Kooku, až se Tae probere tak se nedrž zpátky.."

Hned jsem vstal z postele a utíkal na chodbu, pak jsem se trochu vzpamatoval a šel normálně.

Friends? (TaeKook)Kde žijí příběhy. Začni objevovat