Friends? (TaeKook)

6. část

Probudil jsem se do krásného teplíčka a stále jsem cítil Taeho tělo natisknuté ke mně. Držel si mě i ve spánku, jako by mě už nikdy nechtěl pustit.
Musel jsem se pro sebe usmát, je roztomilý a určitě je roztomilý i teď, když na něj nevidím...

Ucítil jsem za sebou pohyb. Tae se probudil napadlo mě. A měl jsem pravdu. Jeho stisk povolil, ale zato se ke mně přitulil jako by se ke mně chtěl zachumlat.
Chvilku jsem přemýšlel co dělat, ale nakonec jsem se odhodlal a otočil se k Taemu čelem. Jemně jsem se na něj usmál a přitáhl si ho do objetí. Srdce mi nad ním trošku poskočilo, vypadal opravdu roztomile, s těmi pocuchanými vlasy a překvapeným výrazem.

Cítil jsem se najednou jako ochranář já, i když se mi vždy předtím zdálo, že tak působí spíš Tae.

"Dobré svaly Kookie," zamumlal ještě rozespale Tae. Zachichotal jsem se nad tím a tím si Tae uvědomil co řekl.
"Promiň, chtěl jsem říct dobré ráno Kookie," zpanikařil a trošku se ode mě odsunul.
"Dobré ráno TaeTae," zasmál jsem se.

Chvilku jsme nic neříkali, "asi bysme měli jít...," zamumlal Tae.
"Ale mně se nechce," zamručel jsem a zase si k sobě Taeho přitáhl.
On se mi zasmál a do hrudi, "jestli mě chceš udusit, tak se ti to daří."
Protočil jsem očima a pustil ho, "promiň."
S úsměvem zakroutil hlavou a pak na mě skočil, tak že jsem ležel na zádech a on na mě a zase mě obejmul.

"To je nějaké mazlící ráno," pozasmál jsem se a trochu se začervenal, když jsem si vlastně uvědomil jak jsem se choval a chovám.
"Hmm," souhlasil se mnou Tae, "ale už bysme měli fakt jít."
"Tak to bys ze mě nejdřív musel slézt," lehce jsem se snažil ze mě Taeho sundat.
"Chmm, tak to asi nepůjde," řekl Tae a zpevnil svůj stisk.
"Nepůjde?" zasmál jsem se a začal ho lechtat. Hned se mě pustil a snažil se ubránit mým rukoum.

"Pak že to nepůjde," smál jsem se, když už jsem byl venku z postele.
"Nebylo to fér," založil si ruce Tae.
"Ale bylo," vyplázl jsem na něj jazyk,"tak já se jdu převléknout," přešel jsem ke dveřím.
"No dobře, tak za chvíli na snídani," přeměřil si mě celého pohledem.
Zasmál jsem se a vytratil se z jeho pokoje.

Asi bych měl vážně popřemýšlet jestli ho mám rád jako kámoše, nebo víc... protože celkem pochybuji že tohle bylo normální chování kamarádů...
××

V jídelně jsem si nabral chutnou snídani a přisedl si k ostatním.
"Dnes máme sraz až ve čtyři třicet u východu," informoval mě hned Joon. Kývl jsem na souhlas a pustil se do jídla.
Jimin s Hobim po mně tak zvláštně, možná zvídavě, pokukovali. Nejdřív mi nedošlo proč, ale pak jsem si vzpomněl jak jsem včera odešel z 'mého' pokoje.

Asi se ještě ostatních neptali u koho jsem přenocoval...
Pousmál jsem se a pohodil hlavou na znak 'co se děje'. Vyměnili si vzájemně pohledy a potom oba záporně zakroutil hlavou.
Potichu jsem se nad nimi zasmál a pokračoval v jídlu.

Na chvíli jsem se z ničeho nic zamyslel nad Yoongim a Jiminem.
Nikdy mi nepřišlo, že by ti dva byli pár... nebo jsem se na to možná nikdy tolik nezaměřoval...
Zadíval jsem se na ně, seděli vedle sebe. Jimin se na Yoongiho občas letmo podíval a Yoongi měl na tváři lehký úsměv. Oba jedli, ale Yoongi měl na stole jen jednu ruku.

Safra, spadla mi vidlička, pomyslel jsem si, když jsem ji 'omylem' shodil na zem.
Sehnul jsem se pro ni rychle a pohledem zavadil o ty dva pod stolem. Yoongi měl ruku položenou na Jiminově stehně.
To jsem si myslel, usmál jsem se pro sebe.
Když jsem se 'vrátil' ke stolu, tak jsem viděl úsměv Jina, který seděl vedle mě. Možná poznal co zkoumám.