Friends? (TaeKook)

5.část

Ráno jsem se probudil.. i když nevím zdali se to tak dá vůbec nazvat, spíše ráno mě probral Yoongi. A to hrozným způsobem! Vylil na mě ledovou vodu!

V tu ránu jsem vystřelil do sedu a naštvaně, trochu rozespale, jsem propaloval pohledem narušitele mé suché postele a mého drahocenného spánku.

"Za co to safra bylo?!" zavrčel jsem na něj.
"Za včerejšek," zasmál se.
"To se jako takhle odvděčuješ? Tak to už ti nikdy nepomůžu," naštvaně jsem plácal rukama kolem sebe.
"Neee ne, za tohle ti samozřejmě děkuji. To bylo za to 'aaaaw'," napodobil mě.
"Aagh to vážně? Jenom kvůli tomuhle mě poliješ kýblem ledové vody?" nahodil jsem smutný výraz.
"No, popravdě jsem na tebe chtěl vylít dva kýble, ale když tě tak vidím, tak jeden stačí," zasmál se.
Podíval jsem se na zem za ním a opravdu měl za sebou ještě jeden kýbl plný vody.

Zahlédl jsem tam také Jimina, jak se pomalu přibližuje ke kýblu, naznačil mi že to chce vylít na Yoongiho.
"A kolik vůbec je hodin?" snažil jsem se Giho nějako zabavit.
"Myslím že něco kolem.." ani to nedořekl a Jimin už na něj vylil kýbl.
Začal jsem se smát.
Yoongi honil Jimina po místnosti a když vyběhli někam na chodbu, tak jsem se uklidnil.

"Eeem, co se to tu děje?" přišel nechápavě do pokoje Joon.
Nejspíš potkal hyungy na chodbě.
Přišel blíže ke mně a když mě uviděl, tak vypadal že brzy vyprskne smíchy.
"To neřeš," zasmál jsem se a mávl rukou.
Joon jen s potutleným úsměvem kývl a odešel.

Potom co jsem se konečně převlékl do suchého oblečení jsem se rozhodl zajít si na snídani.

Na chodbě jsem potkal úplně promáčeného Jimina, vypadal jako kdyby skočil do bazénu se vším co měl na sobě.
Neudržel jsem se a začal se smát snad na celý hotel.
"Se na mě nějak domluvili s Hobim," objasnil mi situaci a šel do pokoje.
Já jsem pokračoval tedy v cestě na snídani a ještě jsem se pochechtával.

Jakmile jsem dorazil do jídelny, tak jsem hned zaplul k našemu stolu. Seděl tam už Joon, Jin a Tae. Hned se mě začali vyptávat co se to stalo. Všechno jsem jim to z mého pohledu popsal a vzpomněl jsem si že to chvilku Yoongimu nesmím zapomenout, přece jen mě vzbudil, a jak!

Tae mě znervózňoval pohledem a já jsem kvůli tomu skoro nemohl jíst.
Po nějaké době jsem se na něj podíval s otázkou v očích a asi i viditelným rozčarováním. Na "odpověď" nadzvedl obočí, pak na mě mrkl a za stálého očního kontaktu si vložil sousto do pusy.
Protočil jsem nad ním oči a pod stolem ho kopl do nohy, na znak toho aby přestal. Potutleně se usmál a kopnul mě nazpátek. A tak začala naše bitva pod stolem, kdy jsme se o to snažili zprvu nenápadně a pak už jsme se o to nestarali a i jsme se nahlas smáli.

"Auu!" zastěžoval si Jin, kterého jsme omylem kopli, "kluci nevím jakej ďábel se vám dal do nohou, ale mohli byste ho trochu mírnit."
"Promiň hyung," zasmál jsem se a podíval se na Taeho.
"Už s tím přestaneme hyung," řekl Tae.
Naposledy jsem ho kopl a hned potom stáhl nohy pod židli. Tae se na mě hravě zamračil a já na něj vyplázl jazyk.

Po chvilce na to došli i ostatní kluci. Také se za námi stavil na chvilku manager od kterého jsme se dozvěděli kdy máme být připraveni k odjezdu.
Dnes je na plánu koncert, těším se na něj, je povzbuzující vidět kolik lidí nás sleduje a podporuje.

Vidět všechny ty tváře plné radosti, když se objevíme na scéně... Neměnil bych to za nic. Tyhle momenty a příběhy našich fanoušků, je to čeho si nejvíc vážím a to co mě pohání ještě k lepším výkonům. Všechny tréninky, cvičení, probdělé noci, všechno úsilí co jsem do mé práce vložil stojí za to a každým dnem si to uvědomuji víc a víc...