Fuck boy

6.

Jestli jsem teď měla strach? Samozřejmě že ano ale ty dveře otevřít musím nebo to bude ještě horší. Pomalu jsem přešla ke dveřím a jedním pohybem klíčku jsem odemkla. Čekala jsem že vyrazí dveře a začne na mě křičet a nebo mi jednu vrazí ale ani jedno se nestalo.
Normálně otevřel dveře a chvíli na mě koukal. Když otevíral vypadal naštvaně ale pak jakoby jste luskly prsty a najednou byl klidný a myslím že v jeho očích byla vidět lítost? Přišel ke mě blíž, chytl mě za tváře a něžně mě políbil. Byl tak něžný a nebylo v tom ani trochu hrubosti, naštvání ani nenávisti jako vždycky. Nechápala jsem co se to s ním děje a už vubec jsem nechápala co se děje se mnou  protože jsem s ním spolupracovala. Odtáhl se a koukal mi do očí. Po chvíli se zamračil a odstrčil mě od sebe. Otočil se a bez jediného slova doslova vyletěl z pokoje. Co se to tady právě stalo? Jak je možný že i po tom co mi udělal ho nemůžu tak nenávidět jak mu furt říkám... Proč se s ním cítím tak dobře? Bojím se ho ale když není se mnou cítím se tak nějak sama..

Z pohledu Jasona.

Co se to kurva právě teď stalo!? Byl jsem na ní naštvanej ale jakmile otevřela ty dveře a já viděl její červené oči od pláče a to jak smutně koukala prostě jsem jí nemohl nic udělat. Vždycky mi to bylo jedno ale u ní je to jiný.. Sakra vždyť jsem se choval jak zamilovaný puberťák. Co je ta holka zač že jsem z ní tak vedle? Sedl jsem si na gauč a hlavu dal do dlaní. Já přeci nemůžu mít někoho rád.. vždyť já ani nevím co to láska je a myslím že to ani vědět nechci jenže ta holka se mi tak nějak dostává pod kůži.
Byl jsem ponořen ve svých myšlenkách když jsem uslyšel hroznou ránu z pokoje Annie. Okamžitě jsem letěl k ní do pokoje, otevřel jsem dveře a vedle postele stála Annie se slzami v očích a na zemi byli všude střepy ze zrcadla které bylo vedle postele. "Annie" zašeptal jsem a ona zvedla hlavu a podívala se mým směrem. Slzy jí stékali po tvářích a zrychleně dýchala. "Co se stalo?" Zeptal jsem se, nic neříkala jen na mě koukala a plakala dál. "Proč?" Zašeptala a já se na ní nechápavě podíval. "Proč se chováš chvíli jako hnusný, odporný hajzl a pak jsi najednou hodný.. Co jsem ti kdy udělala že se chováš takhle?" Tak tímhle mi totálně vyrazila dech. "Copak já vím proč se tak chovám? Proč je mi tě sakra líto a nejradši bych tě objal a v životě tě už nepustil!?" Zakřičel jsem na ní a ani si neuvědomoval že to co říkám je vlastně pravda. Proč jí to vlastně vůbec říkám!? Měl bych se k ní chovat jako k těm před ní jenže to nejde.. Už když jsem jí viděl poprvé mi bylo jasný že ona bude jiná. Jenže jsem netušil že až tak jiná že bych jí mohl začít mít rád.
Chvíli na mě koukala a pak sklopila hlavu. "Měla bych tě nenávidět za to co jsi mi udělal ale nejde to a já nevím proč!"
Zašeptala a já se zvedl a beze slova jsem odešel. A co bude kurva teď? Ta holka mi totálně zamotala hlavu.

Tak mám tu po delší době další díl tak snad se vám bude líbit. Omlouvám se za chyby.
Nici.❤