Znamení zmije (Zaklínač FF)

21: Mezi kočkou a vlkem

Všechna „A co když..." se rázem rozplynula, když se pětičlenná skupinka dostala na mýtinu poblíž města, kterou Hana poznávala.

Dívka strnula, jakmile spatřila trojici zaklínačů. To, že tu zůstali, znamenalo jediné... Chytla Geralta za předloktí a zatáhla ho zpátky. Bělovlasý zaklínač se na ni nechápavě podíval.

„Tohle se mi nelíbí," vysvětlila svoje jednání, „vážně, kdyby nás nečekali, nebyli by tady. Pojďme odsud, nechme je být."

„Alespoň si s nimi promluvím, když už jsme tu," Geralt jí věnoval povzbudivý úsměv, „nic se nestane, neboj se."

Nadechla se, že mu odpoví, když spatřila Ela, který už byl několik metrů před nimi. Křečovitě sevřela Geraltovi ruku, což byl jasný signál, aby následoval její pohled.

„Elo!" vykřikla Calwen. „Manna vantalyë? Ma tánalyë? Tapa!"

Zněla tak moc zoufale, hlas se jí chvěl. Když mladý zaklínač nereagoval a šel dál, rozběhla se za ním.

„Lasta! Ava cárë! Hauta!" doběhla ho, chytla ho za ruku, ale on ji setřásl.

Poukázal rukou na Hanu a něco ji tiše říkal. Calwen mu naslouchala, nesouhlasně přitom třásla hlavou. Snažila se mu vše rozmluvit, ale zřejmě to nebylo nic platné.

„Elo," elfka sevřela jeho ruku a promluvila obecnou s přízvukem, „prosím, ne."

Geralt ke dvojici vyšel. Hana ho následovala rychlých krokem, přestože mu ani tak nestačila.

„Co to děláš?" mluvila na něj. „Hej! Teď jsem ti říkala, abys..."

„Nemůžu tam toho kluka nechat," zamítl a došel až k hádající se dvojici, „oč tady jde?"

Calwen na něj spustila plynulou elfštinou. Drmolila, oči měla zalité slzami. Geralt jí začal odpovídat stejným jazykem, zřejmě se jí snažil ukonejšit. Jelikož Hana nerozuměla ani slovo, zaměřila svou pozornost na Ela, právě v momentě, kdy se k nim otočil zády.

„Kam si myslíš, že jdeš?" chytla ho za rameno.

„Vyřídit to," odpověděl ji prostě, aniž by se na ni podíval.

„Elo, nemůžeš tam," sevřela mu i druhé rameno, když se pokoušel vycuknout, „oni si s tebou povídat nebudou. S nikým z vás, ani s Geraltem."

„Myslel jsem, že mi důvěřuješ víc," natočil se na ni, „ublížili ti, copak je ti to jedno?"

„Není," zavrtěla hlavou, „ale můžu si za to sama."

„Alespoň máš soudnost, když to takhle nahlas přiznáš," před Elem se náhle zjevil Darko, v zádech se svými kumpány, „neříkal jsem ti snad, že to takhle skončí?"

„Abych pravdu řekla, nebyl jsi zrovna přesný," Hana zatáhla Ela za ramena.

Nechal se, několika klopýtnutími se dostal až za ni. Dívka opět stanula zaklínači tváři v tvář. Chvěla se, ale tentokrát nehodlala couvnout.

„Myslím, že máš něco, co mi patří," Darian k ní natáhl ruku s otevřenou dlaní, „nebo by sis ho ráda nechala, hm?"

„Faktem je to," zalovila v kapse a vytáhla kočičí medailon, „že jsem nikdy kočky ráda neměla. Jsou to strašně majetnická a arogantní zvířata."

Nechala medailon dopadnout na jeho otevřenou dlaň: „Když se nad tím tak zamyslím, vcelku to odpovídá, nemyslíš?"

Škubnutím jí přívěsek vytrhl z ruky a dotčeně zavrčel.