Blind love...

46. není úniku.

"zlato pojď vyfotím tě s Liamem  chci i vaši fotku tak šup." probrala mě Karen z mého myšlení. Předala jsem ji foťák a šla za Liamem. Abych na sobě nedala nic znát obejmula jsem Liama a co nejvíce to šlo jsem se usmála aby to byla co nejhezčí fotka a všichni byli spokojeni.
Po focení jsme mohli konečně vyrazit do restaurace kde se měla večeře konat a kde čekali další lidé.

*

Teď když už večeři máme za sebou a na svatbu vše zařízené tak už zbývá jen svatba která bude přesně za týden. Protože mě už budu 18.

Neříkám,že mi vadí si Liama vzít to ne.Jen mě mrzí jak vše dopadlo jak se na mě každý vykašlal udělal podraz a zmizel. Ano tím nemyslím je  otce ale i Harryho,Zayna. Vadí mi to. Myslela jsem,že Harry něco vymyslí a přeci jen nakonec budeme spolu,ale ono nic.Nakonec svatba bude ale ne s Harrym,ale Liamem. Ono je to přeci jedno aspoň nebudu sama a budu mít aspoň nějakou rodinu snad tedy doufám že mě mezi se přijmou a já snad jednou budu mít ráda je.

Nejradši bych snad i někam utekla vím nejde to a ani na to nemám. Nemám na to sbalit si věci a prostě bez jediného slova odejít. Nemám ani kam bych šla babičku už nemám a otce toho taky ne pro mě skončil jako otec a nikoho jiného nemám.

Svatba se stále více blíží kdy ubýhaji strašně rychle a já jsem čím dál více nervóznější. Mám strach ne s toho že si vezmu Liama s tim jsem se nejen smířila ale taky se on změnil. Mám strach z něčeho jiného a to s toho co když se tam objeví třeba Harry vím je to blbost co by tam dělal když se na mě vykašlal ale kdo ví. Co když se tak vážně objeví pak mě rozhodnutí vzít si Liama by bylo hned změněno protože stále miluji Harryho není lehké na něj zapomenout sice mi v tom hodně Liam pomáhá ale i tak stále moje city nelze jen tak změnit.Vim že něco cítím i k Liamovi ale stále i k Harrymu.

*
Zrovna nastal den svatby a já nachystána stojím a cekam kdy nastane chvíle a já budu muset vykročit uličkou za Liamem mým skoro manželem. Mám s toho všeho strach. V krku mám obrovský knedlík že snad ani nedokážu vyslovit to jediné slovo.
Otevřeli se dveře, pustila hudba a já se vydala pomalinku na příč svému osudu.

Pořád jsem se rozhlížela zda zde přeci jen neuvidím Harryho.
Už jsem sd blížila k usmívajícímu Liamovi,který tam na mě čekal. Harryho jsem nikde nezahlédla takže to je jasný můj život bude po boku Liama,který se kvůli mě změnil a já jak řeknu za chvíli své ano. Pak už nebude úniku a dnes také proběhne naše první milování v podobě svatební noci. No snad Liam nic nepozná a bude hlavně jemný sice nejsem panna to on,ale neví a i když to tedy nebude moje poprvé nechci aby byl hrubý chci si to taky užít.

Stojím vedle Liama a dá se říct že ani neposlouchám  dění okolo sebe,nevnímám nic jsem ve svých myšlenkách jako vždy. Jen jsem zaslechla jak Liam řekl ano a teď už to budu muset za chvíli říct já.
Zaslechla jsem jak se ptá mě a bez váhání jsem vyhrkla  ano abych to už měla za sebou a pak už konečně začala vnímat.
"Vyměňte si prosím prstynky a vás první novomanželský polibek.
Vše proběhlo jak mělo a já cítila i při polibku motýlky v břiše jak už jsem řekla Liama miluji,ale není jednoduché zapomenou na Harryho. Stále k němu nam nějaké city a ty snad brzy zmizí úplně chci aby zmizeli proč se kvůli němu trápit když se na mě vykašlal. Jsem teď Liamova manželka a chci ji být. Jsem takhle šťastná. Nakonec jsem i ráda že to takhle dopadlo nebo spíše to že se kvůli mě Liam změnil.

"tak a už jsi moje žena páni Payne. " řekl tak svůdně Liam. Už jsme opustili kostel a jsme na hostině kterou máme v jednom zámečku na zahradě je to tu vážně luxus.

" ano už jsem tvoje žena a ty asi chceš sex že?" o co jiného by mu šlo celou dobu šlo jen o to i když se změnil tak myslím že v tomhle ne.

" ale kdepak zlato to si užijeme až na svatební cestě na kterou ještě dnes vyrazíme." bože ona bude i svatební cesta? No tak to jsem teda zvědavá kam pojedeme.

Začala jsem se bavit byla jsem spíše pořád po boku Liama ale pustil mě tančit když někdo došel. I něco málo jsem vypila  no prostě jsem si to užívala taky proč ne je to moje svatba.

" zlato pojď už vypadneme musíme na letiště." jen jsem kývla a mohly jsme vyrazit.

zrovna sedíme v letadle ani nevím kam letíme. Pořád mi to nechce říct a já jsem strašně zvědavá.

" zlato vstávej už jsme tady." já jsem usla no aspoň mi to uteklo.

Když jsem vystoupila z letadla stále jsem nevěděla kde jsme. Pak jsem konečně zjistila že jsme ve Španělsku. Vlastně mi je jedno kde jsme ale jsme konečně sami někde jinde než doma.

Liam vyzvedl na recepci klíče a mi se vydali do našeho apartmá co jsme tu měli na týden mít.

Hned co se za námi zavřeli dveře se na mě Liam vrhl. Zaskočilo mě to,ale začala jsem spolupracovat.