Blind love...

44. budeš mlčet

Ani nevím jak dlouho jsme tam tahle stáli. Po chvíli jsem ucitila jak mě Liam bere na ruky a někam nese při tom mi šeptal do ucha utěšující slova. Byla jsem mu v tuhle chvíli nesmírně vděčná měl to být krásný den a ono se vše takhle změní a pokazí. Poznala jsem jak mě Liam pokládá do auta na zadní sedačky. Sedl si za mnou a hned si mě vtáhl do objetí. Poznala jsem tedy že zavolal taxi a jedeme domů pak nevím nic vyčerpáním jsem usla.

Když jsem se probrala byla jsem doma a ve své posteli. Vše jsem si hned vybavila. Brečet jsem už nemohla. Byla jsem tak mimo a vyčerpaná že jsem hned zalezla do sprchy kde jsem na sebe prvně pustila studenou vodu. Pak jsem se osprchovala a šla na sebe něco hodit. Musím zjistit zda je Liam doma musím si něco vyřídit a kvůli tomu by byli lepší aby nebyl doma..

Šla jsem dolů. Zjistila jsem že už je 5 a Liam doma opravdu není. Hned jsem vběhla do jeho pracovny kde jsem z šuplíku vzala zbraň ano slyšíte  dobře. Dala jsem si ji za kalhoty. Ještě jsem si vzala klíče od Liamova auta ještě že jich má víc a ne jen jedno. Nasedla jsem a mohlo se jet.Měla jsem jen jediný cíl a to bylo k mému otci.

Bylo mi jedno že nemám řidičák proč by mě to taky mělo zajímat tady šlo o podstatnější věc a ne o nějaký blbý řidičák a to že mi nebylo 18.

Zastavila jsem před domem. Otec doma byl poznala jsem to podle auta. Klíče od domu stále mám takže to mi nedělalo problém. Vstoupila jsem a šla  toho parchanta najít.

Byl ve své kanceláři jen tak si tam seděl nad papíry a popíjel jeho oblíbenou whisky.

" je ahoj Rosie tebe bych tu nečekal ale jsem rád že jsi dojela co se ti stalo? Liam ti ublížil?" bože to je ubožák hnusì se mi.

" nazdar ne jediný kdo mi ublížil a je zrůda jsi ty . Jak jsi mi tohle mohl sakra udělat?" byla jsem jako smyslu zbavena křičela jsem po něm a bylo mi to jedno.

" zlato uklidní se nevím o čem to mluvíš?" já ho snad na místě zastřelím.

" neříkej mi zlato ty ne a nevíš? Moc dobře to víš. Proč jsi mi do prdele neřekl o babičce Proč? Neřekl jsi mi ani že už tu není a to víš jak moc jsem ji měla ráda tak sakra Proč?" křičela jsem a už mi i tekly slzy.

" zlato chtěl jsem vážně ano ale nevěděl jsem že by ti to vzalo a to jsem nechtěl." byl stále v klidu dokonce i vstal a šel pomalé ke mě.

" zůstaň kde jsi nevěřím ti ani slovo kdy mám pohřeb! " Křikla jsem a zamířila na něj zbraní to ho naštěstí zastavilo.

" v pátek má pohřeb a vážně jsem ti to chtěl říct. Tak polož tu zbraň kde jsi ji sakra vzala?" to mu tak budu věřit.

" nevěřím ti ani slovo." stále jsem na něj mířila. Už jsem se zase sesypala a přes slzy skoro neviděla. Nesledovala jsem co dělá a to byla chyba. Neustále na mě mluvil a to mě nehorázně štvalo. Štvali mě ty jeho blbý keci co šli u jeho odporný prolhaný huby.

" tak už kur*a mlč." křikla jsem a vystřelila.To bylo poslední co jsem udělala. Hned na to tu byla policie. Ano policie ten parchant co si říká můj otec mě prodal a teď na mě zavolal i policii nevím jak to stihl,ale pod stolem má kdyby se cokoli dělo tlačítko co přivolá policii  tak asi udělal to parchant  jeden.

" slečno odhoďte zbraň. "křikl na mě jeden s policajtů.Pistol jsem tedy odhodila a dala ruce nahoru. Hned na to jsem je měla spoutané.  Než mě odvedli jsem se ještě koukla na otce. Ano trefila jsem se škoda že jen do ramene.

" tebe na tom pohřbu nechci  vidět nebo už tě vážně zabíjí když se to nepovedlo teď ty parchante jeden." tohle jsem ještě stihla křiknout  ještě než mě vyvedli z domu a naložili do auta. No a tohohle bude ještě velký průser za tohle asi Liama moc nepotěším.  Jen škoda že neuvidím ten jeho výraz až mu zavolaji že jsem ve vazbě kde určitě budu kdo ví co a toho bude a co mi hrozí. Vlastně mi to je jedno otec si to zasloužil a podle mě si zasloužil víc. Jen jestli ho na tom pohřbu uvidím vážně za sebe neručím snad se mnou půjde Liam.