10.

4.2K 132 9
                                    

Pohled Beccy:
Probudila jsem se někdy okolo desáté hodiny dopoledne. Převlékla jsem se z pyžama do černých kalhot s dírami na kolenech a k tomu černé tílko. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku. Nakonec jsem si vyčistila zuby a lehce se namalovala.

Vyšla jsem na chodbu a vydala jsem se po schodech dolů do kuchyně. V půlce cesty jsem se zastavila a zaposlouchala jsem se. Byl tam slyšet nějaký chlapský hlas. Netušila jsem, kdo to byl. Teta žádného přítele nemá. Tedy, co vím.

Přišla jsem do kuchyně a viděla jsem tam tetu s nějakým mladým klukem. Nevěděla jsem, kdo to je, ale strach se ve mě nahromadil rychlostí blesku. Teta se ke mě nahrnula a chytla mě kolem ramen.

,, Beccy tohle je můj syn Jack. Možná si ho nepamatuješ, ale je o rok starší,než ty. Byl rok na výměnném pobytu a teď se vrátil domů.,, Po tom, co to teta řekla, tak se mi trochu ulevilo. Ale strach, že by mi mohl něco udělat se furt držel.

Lehce jsem přikývla a usadila se ke stolu. Chuť na jídlo mě přešla, a tak jsem si dala jen kafe. Jack se na mě furt díval a mě to znervózňovalo.

Když jsem svoje výborné kafe dopila, tak jsem se zbalila a odešla do pokoje. Nachystala jsem si barvu na vlasy a zalezla si do koupelny.

Barvu jsem nechala hodinu působit na vlasech a mezitím jsem přemýšlela, co se sebou udělám dál. Chtěla jsem se změnit. Chtěla jsem být jiná. Už jenom kvůli minulosti.

Když jsem po hodině začala umývat barvu z vlasů, tak jsem se cítila jinak. Nebudu ta holka s blond vlasy. Ale budu mít černý vlasy. Bude ze mě černovláska.
Svoje nové vlasy jsem si pořádně vysušila v ručníku a poté vyfénovala. Když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem nevěřila svým očím.
Vypadala jsem úplně jinak. Udělala jsem si černý linky, nandala jsem si řasenku a rudě červenou rtěnku jsem si nanesla na rty.

Když jsem byla sama ze sebou spokojená, tak jsem se vydala dolů za tetou a za Jackem.

,,Beccy?!,, vykřikla teta a já věděla, že je v šoku...




Omlouvám se. Nezapomněla jsem na vás, ale spíš toho bylo moc... Škola, rodinné problémy atd.
Doufám, že se vám kapitolka líbí a nezlobte se... Moc se omlouvám.. :(

Vaše Any❤

Sourozenci? NIKDY!Kde žijí příběhy. Začni objevovat